Pro ověření dodržování bezpečné vzdálenosti mezi auty nastříkali na dálnici obří šipky. Jelikož nám dálnici jeden dva hlodavci blokují, takže žádnou nemáme, musíme si poradit po svém a rozestupy řešit pěkně postaru.
Autohlídka jedoucí na kontrolu k obchodnímu centru, kde měla podivná partička holdovat sdílenému rybízovojablečnému obsahu krabice s „vínem“, se spořádaně připojila za menší nákladní vozidlo a synchronizovaně s ním popojížděla po frekventované silnici. V jednu chvíli si povšimla, že se mu z korby ladně sune dlouhá roura. Vypadalo to, jako když zkušený kuřák vyklepl přesně jednu lípu z krabičky, zatímco ostatní zůstaly bezpečně ukryty. Následně válec s plesknutím vymezil mezi vozy ideální rozestup. Hlídka pochopitelně zastavila, protože kdyby to do něj narvala, připomínala by narvala.
Rychlá obhlídka ukázala, že uvnitř úhledně zabaleného balíku není mrtvola obří anakondy ani se nejedná o gigantický joint. V igelitovém hávu dlela tkanina směřující na stavbu. Vzhledem k hustotě provozu bylo třeba co nejrychleji uvolnit zaválcovaný jízdní pruh, pročež si strážníci přivolali další hlídku a zahájili teambuildingovou akci, za kterou by se nemuseli stydět ani spartakiádní cvičenci s kládami. Leckterému pamětníkovi ze Strahova 55 by jistě ukanula nostalgická slza. Strážníkům rozhodně kanuly nejen slzy.
V rámci objektivity je nutno připustit, že čtyřčlenné uniformované družstvo mělo co dělat, aby rouru pozvedlo. Okolojdoucí chodci začali při pohledu na zápolící strážníky předstírat ischias, dnu i dýmějový mor, případně zkoumat kumulující se kumuly. Zrníčkem na vahách nakonec byla dvojice urostlých hanáckých chlapíků, kteří přiložili pletence ke společnému dílu. Sdruženými silami se podařilo definitivně přerušit důvěrné spojení igelitu a asfaltu, načež podlouhlý balík zapadl zpět na místo jako párek do rohlíku. Během pouhých patnácti minut byla cesta volná a auta mohla zase vesele popojíždět.