Už Mark Twain, a před ním i po něm spousta dalších mudrců, dělo, že na konci vlastního ramene je pomocná ruka. Samozřejmě, že ideální stav je, pokud s ní dokážete dělat roztodivné věci. Podle dochovaných zpráv ji středoškolská studentka dokázala dostatečně prodloužit, aby získala zapovězenou literaturu. Animovaný námořník s typickým národním jménem díky ní zase dokázal vymačkat z plechovky zelenou pochutinu (a děti kvůli malé čárce musely konzumovat špenát ve velkém, aby se staly ekologickými Ironmany). A jeden šikovný žák obecné školy díky ní a zrcátku zjistil, jaké má nebohá pedagožka Maxová negližé. Zkrátka ruka je velmi užitečná končetina. Někdy však ani ta nejšikovnější ruka nestačí. V nočních hodinách projížděl naším městem muž v osobním voze. V jednu chvíli se rozhodl, že pro něj bude lepší jet jinudy a začal se otáčet. Shodou okolností se tak rozhodl právě v místě, kde se opravovala polovina vozovky. Vzápětí zkušeně posadil svůj kočár na mělčinu tak elegantně, že by se za to nestyděl ani kapitán lodi Ever Given. S autem pak nemohl ani vlastními silami, a ani těmi koňskými, hnout. V pohádkách se k takovému zádrhelu většinou svolá akce Z. Během ní pak agilní seniorský pár společně s ochotnou puberťačkou a několika savci, kteří zapomněli na potravní řetězec, vyjme z úrodné půdy plodinu gigantických rozměrů, což oslaví veselou hromadou. Vzhledem k tomu, že nežijeme v pohádce, obrátil se nešťastný řidič na strážníky. Ti jsou pochopitelně také agilní a ochotní a pomoc neodmítají. Hlídka po příjezdu na místo pokládky inkriminovaný dopravní prostředek nadzvedla heverem, podložila, a nakonec bez poškození dostala zpět na rovnou cestu.