Někdo se údery dlaní snaží v polospánku najít plechového uřvance poskakujícího po talíři, aby pak litoval, že se trefil. Další se zavřenými víčky míří na poslední chvíli do míst, kam i císař chodil sám, aby zjistil, že přišel druhý, a pak před dveřmi tančil irské tance. No, a pak tu byl tajemný oznamovatel, který za kuropění vzal do ruky telefon a během popíjení melty a snídání rohlíku s angreštovou marmeládou vytočil tísňovou linku. Zastřeným hlasem, umně maskovaným pořádným kousancem bílého pečiva sdělil, že je rušen navážením hlíny do mokřadů v místech, kde má vyrůst další chrám zasvěcený bohu Merkurovi. Vzápětí bez jakýchkoliv podrobností zavěsil, čímž u stálé služby vzbudil menší obavy, že došlo k zadušení obzvláště vzdorovitým kusem srstky. Nicméně se ukázalo, že obavy byly liché. Hlídka, vybavena měřičem hluku, na jehož čidle roztomile trůnil softtenisový míček, vyrazila marmeládové oznámení prověřit. Mezi rodící se stavbou a nejbližším obytným domem, kde by mohl oznamovatel snídat, vytyčila spojnici, v jejíž jedné třetině počala provádět měření. Chvíli trvalo, než přes hluk vlaku ze vzdálené trati zaslechla vůz přivážející hlínu. Strážníci museli dokonce několikrát napomenout zlovolné ptactvo, drze si pořvávající na nedalekých stromech a rušící měření. Trať, výpadovka z města, sklopky i neurvalí opeřenci dali dohromady nějaké ty decibely, avšak k potenciální snídani stěžovatele, vzdálené další dvě fotbalová hřiště, se bez atmosférických poruch nemohly dostat. Strážníci zhodnotili všechna další stavbou provedená opatření a za rozverného štěbetání ptáků odjeli.