Doby, kdy si některá ranní ptáčata objednávala budící službu, jsou nejspíš nenávratně tytam. Nicméně i v těchto dřevních dobách bylo buzení obvykle cíleno na jednotlivce, potažmo párek (výjimečně dle gusta jakýkoliv jiný počet uživatelů lože). Pokud však takový externí budík neplánovaně vzpruží v hodině mezi vlkem a psem půlku sídliště, je pravděpodobné, že se setká nejen s nepochopením sousedů, ale hlavně se strážníky.
Ručička na hodinkách byla právě na půli cesty ke čtvrté hodině, když na stálou službu zavolala již z jitra rozjitřená žena. Sdělila, že nějaký zjevně opilý spáč (zde mohlo dojít v aparátu k hláskovému zkreslení) leží před vchodem domu a neuvěřitelně disharmonicky řve. Nebo zpívá. Každopádně se rozdíly stírají. Okna na sídlišti se během této produkce měla rozsvěcet jak při falešném hlasování o osudu Sváti Kuřátka. K místu lehu muže v lihu se začala stahovat jedna z hlídek, když tu přišlo opětovné volání. Svědkyně upřesnila, že chlapík z nějakého neznámého důvodu přerušil vystoupení, vykvikl něco jako „šmarjábožká“, vyskočil na všechny čtyři, následně na tři a dvě, načež s ladností čerstvě narozené impaly odhupkal mezi domy.
Strážníci provedli kontrolu nedalekého okolí a jejich lov uprchlíka byl téměř úspěšný. Téměř, neboť před jedním z činžáků stihla dostihnout muže jeho žena. Strážníci znalí osvědčené rady znějící: „Nevstupuj mezi nazgûla a jeho kořist!“ počkali, až si dotyční vyjasní, kdy a v jakém stavu se chodí domů a teprve tehdy se do jednostranné debaty také zapojili. Jelikož bylo jasné, že první část trestu už má muž za sebou, nebylo nutné přilévat olej do ohně, pročež ho strážníci jen ztotožnili.
Podle výrazu nasupené ženy bylo jasné, že do oběda se rozhodně spát nebude a hned jak to denní doba dovolí, bude následovat úklid spojený se zkoušením, který hrnec se vejde do kterého a jaká pánev lépe zní. Společně s nitrolebečním pořadovým cvičením permoníků v dřevácích, uhynutím oposuma v puse a transformací jazyku na brusný papír to bude nejspíš perný den. Ale jak by řekl starý dobrý Sallustius: „Faber est suae quisque fortuna“.
Anžto většina oken opět zhasla a obyvatelé bytů zjevně ještě zalezli na pár minut do vyhřátých pelechů, než je vlastní budík vzbudí, odjeli strážníci za další činností.