Alespoň virtuálně. Jen pár minut po začátku nového dne zazvonil na operačním středisku telefon tísňové linky. Muž na druhé straně aparátu lehce hysterickým hlasem nahlásil, že v jednom nočním podniku nejprve létaly argumenty, které však byly pro evidentní neúčinnost nahrazeny fackami. K verbálně neverbálnímu debatnímu kroužku byly vyslány dostupné hlídky, aby vnesly do hovoru čerstvý vítr.
Při příjezdu před barem narazily (obrazně) na skupinku plně zaujatou výměnou názorů. Trochu to připomínalo moment, kdy do tlupy kočkodanů dopadne bezprizorní banán. Směsice hlasitých hlasů (od Farinelliho až po fořta Horynu), instalace ježků do podpaždí, přifukování ramen a syčení, jako když upíři zahlédnou kříž s kostrčí svatého Josafaty. Strážníci testosteronový chumel rozdělili na jednotlivé segmenty a jali se zjišťovat příčinu povyku. Z neuvěřitelného množství verzí nakonec odstředili pravděpodobného původce celého pouličního tyátru. Zatímco drtivá většina osazenstva baru spořádaně seděla, četla Temno, Proti všem a Bídníky, přičemž diskutovala o přínosu těchto děl v kontextu doby, objevil se v útrobách rozevlátý muž.
Ten nepřišel vést učené debaty, alebrž byl slovy jednoho segmentu „nadrbaný jako sysel“. Sám příchozí se zjevně domníval, že by ještě nějaký ten truňk či dva před spaním snesl a domáhal se jeho podání. Naopak obsluha vyhodnotila, že by po truňku či dvou následovalo právě ono zmíněné spaní a řekla jasné: Alkohol ne, raději knihu. Muž evidentně považoval odmítnutí jen za jistou formu předehry a trval na svém. Když neuspěl, popadl dlouhou solenou tyčinku a začal šermovat s vervou Kocoura v botách po pozření dvaceti kynutých knedlíků, přičemž okolí častoval verbálními útoky a rozličnými invektivy. Po třetím odseku, druhé ripostě a rozvlněné kvartě se pečený kord rozpadl a s ním i trpělivost přítomných.
Zatímco se zvedali ze židlí, zvedal se jim tlak a ježci se probouzeli ze zimního spánku. Právě v tu chvíli zavolal svědek. Chaotické klubko, v jehož středu se začaly smazávat rozdíly čí ruka a líce je čí, vyplivnul bar ven, a tak jej našla hlídka. Vše se podařilo urovnat, strůjce neklidu se zklidnil a spolu s ním i kypící zbytek. Po projednání věci byli účastníci posláni do jednotlivých míst, kam patřili a okolí se ponořilo do přiměřeného ticha.