Některé žádosti o pomoc jsou vskutku překvapivé, leč proč bychom nepomohli. Noční směně sotva začala služba, když se na ni obrátil zoufalý muž. Chvíli chodil kolem horké kaše, načež kápnul božskou. Svěřil se, že byl nakupovat a rozhodl se nechat v autě psa. Ihned dodal, že je zodpovědný, tudíž nechal psovi puštěnou klimatizaci, neboť má úžasnou vychytávku spočívající v tom, že motor běží, i když není klíč v zapalování. Ke svému zděšení po návratu zjistil, že machrovská vychytávka není až tak machrovská, neb vůz začal trucovat a odemykání nereaguje. Nastal status quo. On venku, pes uvnitř. A jelo se.
Strážníci po příjezdu skutečně nalezli spokojeně brumlající auto, v něm vysmátého psa, který se nesmál kolem dokola jen proto, že mu v tom bránily uši a na parkovišti skleslého řidiče s kamenným pěstním klínem v dlani. Muž se jal hlídce vysvětlovat, že si vzpomněl na starou poučku, spočívající v tom, že když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém a pokusil se dostat do vozu jako kalan do slávky (neplést si s „ako chalan do Slávky“). Podle stop na skle mohl stejně dobře bušit nafukovacím párty kladivem.
Mazlík v kokpitu dostal další záchvat psího smíchu a šrumec venku sledoval s opravdovým zaujetím. Slovo dalo slovo a řidič hlídce udělil souhlas s použitím síly. S mírně zvednutým koutkem sledoval, kterak si uniformy vylámou na skle zuby stejně jako on. Strážníci se znovu zeptali, zda nechce počkat na hasiče, kteří přijedou za pár minut, ale muž jako reinkarnovaný císař Nero dal blahosklonně pokyn k zahájení her.
Lakonické švihnutí teleskopickým obuškem rozložilo okénko na skleněné puzzle a smazalo řidiči samolibý výraz z tváře. Psí pozorovatel, bezpečně ukrytý v kufru, nejprve vytřeštil oči, takže vypadaly jako dva pečené kaštany, načež jeho ocas rozjel horizontální vítací mejdan. Během aktu vysvobození nikdo nedošel k úhoně (no dobrá, auto nevyvázlo úplně bez ztráty kytičky) a potvrdilo se, že když můžeme, tak rádi pomůžeme.