Podle severských povídaček existovaly feudálky, kterým dokázala pouhá kulička hrášku způsobit otlaky v barvě zralých švestek a spánkový deficit. A je jedno, kolik měly mezi tělem a proradnou luštěninou matrací z žíní jednorožce či prachového peří slavíků. Do této kategorie evidentně nespadal muž, který si ustlal na tom nejméně vhodném místě. Ač prostý kmán, měl se zhýčkanou šlechtičnou z pověsti přece jen něco společného – bouřlivou noc.
Blesky stále ještě bičovaly oblohu jak stavbyvedoucí záda dělníků pět hodin před plánovanou kolaudací pyramidy a modré a červené majáky naopak prosvětlovaly potemnělé ulice, když si jedna z hlídek, vracející se od dalšího kapitulovaného stromu, povšimla mužského těla ležícího na chodníku. Strážníky napadlo, že jde možná o někoho, kdo dostal po hlavě létající taškou (pochopitelně pálenou, neboť igelitka z marketu by ho k zemi nejspíš neposlala) nebo o epileptika, kterého sestřelila světelná show jako z noci Dne trifidů.
Když přišli blíže, zaslechli středně hlasité chrápání občas přerušované pomlaskáváním a chrochtáním a bylo jasné, že ležák evidentně spal, jako když ho do vody hodí. V jeho případě to platilo víceméně i doslova. Dřímal tvrdým spánkem v měkké dešťové vodě, zatímco kolem něj létaly hromy, blesky a trakaře. Bizarnost situace dotvářela skutečnost, jak ležel. Záda měl zhruba v půli podložená obrubníkem a nepříjemnou polohu polehu se snažil kompenzovat podvědomým nadzvedáváním, takže připomínal poněkud odfláknutý lomený gotický oblouk. Tvář obrácenou k běsnícím nebesům a pusu dokořán. Dešťové kapky mu sveřepě pleskaly o zavřená víčka, čímž vyvolávaly podrážděné kroucení očních bulv pod nimi, takže to vypadalo, že se z nich každou chvíli vylíhnou malí raptoři a zaútočí. Další kapky mu stékaly mezi rty a podle lihového odéru (již notně naředěného) byly evidentně jedinou vodou, kterou ten večer požíval.
Hlídka vzhledem k časovému presu vynechala předehru v podobě povídání a šla rovnou na věc. Žádná noční romantika. Prstový restart muže uvedl do nouzového režimu, a protože byl nezraněn a stěžoval si jen na hnusnou chuť obyčejné vody, byl štandopede nasměrován do místa bydliště. Pár kroků to vypadalo, že tančí mezi kapkami deště (dva táhlé kroky vlevo, skluz, tři rychlé kroky vpravo, skluz, zastavení o zeď, jeden poskok vlevo, výchozí pozice), ale nakonec se ukázalo, že jen hledá rovnováhu. Záhy nabral směr a srdnatě vyrazil.
To již hlídka vyjížděla k dalšímu oznámení v souvislosti s bouřkou. A že jich bylo.