Tím nemyslíme dvacet tři ran brutto, které poněkud zarazily Caesarovic Julka, ani zbroušení čistou kosou netto od spoluhráče, kterému zadák za zády brousí za ženou, ale úplně opačnou reakci.
Vše začalo z večera, když operační středisko přijalo oznámení týkající se notně věkovitého muže volně pohozeného na vzrůstající trávě vedle okružní křižovatky. Součástí výjevu netradičního výsevu mělo být též kolo. Svědek dále uvedl, že provedl povrchní ohledání těla a vyhodnotil, že dotyčnému nic nechybí. Spíš přebývá. Na víc už neměl čas. K místu hlášeného nálezu se přesunula hlídka, aby dokončila amatérsky započaté úkony.
Mezi skromně vykukující zelení skutečně objevila ležáka, jehož pohyb byl značně omezen. Sdělená příčina – DNA. Nikoliv deoxyribonukleová kyselina, alebrž pakostnice. Ta v kombinaci s požitým pivem, evidentně proloženým výstelkou v podobě melasové lihoviny s rumovým aroma, snížila plynulost jeho chůze (nasednout na kolo bylo nad mužovy síly již od startu) ze sto na nula během deseti sekund. Strážníci s ležcem chvíli debatovali, načež si v půli věty nahrnul nerodnou hroudu pod hlavu a popřál jim dobrou noc. Hlídka zhodnotila, že se spaní na kytičkách vedle frekventované cesty může u muže rázem změnit na spaní pod kytičkami, pročež ho probudila.
Následovalo další kolo víceméně smysluplných bilaterárních rozhovorů, na jejichž konci mužovo střízlivější já dočasně převzalo vládu nad tím druhým. Bezpečně uzamknul kolo (to je vždy důležité) a vzhledem k tomu, že se pohyboval dost obtížně (dna, rum, rum do dna) a cesta domů by mu trvala přibližně šest hodin (vzdálenost mezi místem externího a interního odpočinku dělená pozemní rychlostí lenochoda v ohrožení), přepravili ho strážníci domů raději autem. A teď to přijde.
Uplynula necelá hodina, konkrétně padesát dva minut, když na stálé službě opět zazvonil telefon. Na druhé straně sluchátka se ozval známý mužský hlas a upřímně (jako fakt upřímně) poděkoval za skvělou pomoc, přístup a dopravu do místa bydliště. No, rádo se stalo.