Noc hluboká jak kapsa dva dny před výplatou, černočerná tma, v níž by i Riddick marně poulil oči a vítr ohýbající větve jak Frištenský (nikoliv Varel, ale Gustík) ocelové tyče. Když se k tomu přidá opuštěná silnice za městem a ševelící mrtvolky travin, je z toho hned hororová atmosféra příjemná asi jako bolševník v trenýrkách.
Právě takovým místem, časem a nečasem projížděla hlídka, když si povšimla po krajnici jdoucí osamělé ženy. Strážníci neváhali (protože místo, čas, nečas) a hned zastavili, aby zjistili, zda něco nepotřebuje. Potřebovala. Následovala chvíle, která by ve správně sestříhaném konspiračním videu vypadala jako ukázkové policejní násilí, neboť žena byla cizinka a strážníci s ní na komunikaci komunikovali nejen verbálně, ale i rukama nohama. Pochopitelně s odstupem. Nakonec vyšlo najevo, že šlo o členku zahraniční osádky vozu neplánovaně odstaveného o pár desítek metrů dál.
Žena si chvíli lámala hlavu, načež lámaně vysvětlila, že jede s rodiči i dětmi domů, avšak píchli a zůstali stát na této odlehlé silnici stovky kilometrů od cíle. Následná ruční gestikulace z její strany mohla znamenat hlazení bowlingové koule, nafukování pouťového balonku ve tvaru Titaniku a zašlapávání mandelinek bramborových, pročež se hlídka raději rozhodla situaci zkontrolovat osobně a spolu s ženou se vrátila k nepojízdnému vozu.
Zde zjistila, že osádka (mimo dětí, ty chrněly v sedačkách) sice vydolovala rezervu, avšak její útroby na rozdíl od nacpaného vozu zely prázdnotou. Což bylo vzhledem k apartní prasklině ve zteřelé gumě celkem pochopitelné. Strážníci okamžik hodnotili situaci, načež otočili auto a zajeli na nejbližší čerpací stanici zjistit, zda tam nemají přenosný kompresor, který by jim půjčili. Empatická obsluha byla ochotná přístroj zapůjčit, né, že né, avšak mělo to drobný, leč podstatný zádrhel. Žádný přístroj neměla.
Hlídka to nehodlala jen tak vzdát a pokračovala na služebnu pro ruční pumpu. Inu, nic tak nerozproudí krev, jako trocha toho popůlnočního huštění hustilkou. Nakonec se do pneumatiky podařilo dostat dostatek vzduchu (krapet víc, než stihla vypudit), aby vydržela opatrnou cestu k benzínce s přidruženým pneuservisem, kam strážníci podmínečně pojízdné auto doprovodili. Zde se cestovatelé po domluvě rozhodli přečkat zbytek noci, neboť ráno bývá nejen moudřejší večera, ale hlavně bývají otevřené opravny.