Někdo zapne vnitřní naváděcí systém postel-vlak a dospává během chůze. Další hledá tu zpropadenou díru v koblize, aby zase na tvídovém sáčku neměl stopu po oranžové hmotě E 275 s meruňkovou vůní. Jiný čte v obskurním plátku, kolik lidí zemřelo, kolik hned zase ožilo a jaká je to tragédie, že byla zrušená miss (což ve výsledku prodlouží současné partnerské vztahy vrcholných fotbalistů minimálně o rok). Pak jsou však tací, kteří sledují, co se kde šustne. Právě takový věkovitý chodec zavolal na stálou službu a sdělil závažnou skutečnost. Při cestě na vlak procházel kolem dávno opuštěné budovy, v níž od dávných časů sídlil poštovní úřad. Z tohoto jinak ztichlého domu zaslechl naříkající ženský hlas. Pak parafrázoval tento zvuk jako „au-au“. Jelikož již bylo po rozbřesku, šlo jen těžko předpokládat, že hlas patří duchovi paní poštmistrové z dob monarchie, a proto na místo hned vyrazila nejbližší hlídka. Po prohledání strašidelné poštovní stanice však žádnou ženu neobjevila. Nalezla však podřimujícího místního tuláka, kterému ženský hlas mohl patřit leda ve snu. V hodně psychedelickém snu. Dřímal však strážníkům objasnil původ hlasu i jeho záhadné zmizení. V útrobách pošty se s východem slunce oddával hrátkám párek milenců, přičemž zvuk jejich aktivity nejspíše pronikl až na ulici. Když na ně pak zpoza okna začal volat neznámý postarší muž, zanechali laškování a utekli. Strážníci ještě jednou ex-poštu prohledali, a protože již nenašli ani živáčka ani mrtváčka, nechali budovu i tuláka svému osudu. Ten, jsa již definitivně vzbuzen, vyrazil na svou štaci.