Ačkoliv ulice protínaly již s večerem rány a detonace, jako by do nich šílený vědec vypustil klonované křížence kanonýra Jabůrka a dělostřeleckého brouka Praskavce. Kromě toho, že rány vyhnaly zvířenu do utečeneckých táborů v koupelnách, způsobily také několik otřesných otřesů a průběžně spouštěly alarmy napojené na vibrační čidla. Hned první ostrý výjezd ukázal, že existují jedinci s naprostým nedostatkem bazální soudnosti, inteligence a fyzikálního vzdělání, neb neznámým přípravkem odpálili plastovou kadibudku k nebesům (a na západ, východ, jih i sever), a to tak, že úplně. Tento vpravdě idiotský nápad předčil snad jen ten, kdo obdobně rozstřelil litinový koš. Přiznejme si, že vložit třaskavinu (obří petarda ostatně nic jiného není) do kovového obalu již napadlo naše předky a úspěšně tím zabíjeli nepřátelské vojáky. K dokonalosti chybělo už jen pár kilo ložisek, matiček, šroubů a vidliček. Korben Dallas by to lakonicky shrnul slovy: „Jo, velký bada bum.“ Těch několik následných stížností na rušení klidu nemohlo být vyřízeno ku spokojenosti volajících, protože noční klid byl poslední noc v roce zcela logicky zrušen. Půlnoční tmu pak proťalo hejno splašených rachejtlí, doplněných leckdy falešným sdělením, že bory šumí po skalinách. Starý rok skončil a začal rok nový. První zápis právě toho nového patřil omladině, která se pokoušela dostat ke svému kumpánovi do domu. Když to nešlo pomocí vokálů, zkusila to parta pomocí stepu. Konkrétně tedy stepu po vchodových dveřích (množné číslo je na místě). Hlídka zde sice zastihla jen otisky bot v rozmezí UK 7 až 10 a hromádku střepů, nicméně v přilehlých ulicích lapila lepou děvu odpovídající popisu svědků. Přísah o nevině zaznělo tolik, že by to vystačilo polovině osazenstva vazební věznice, nicméně svědkové byli neoblomní jako klášterní schovanka na prvním rande. S kuropěním se ukázalo, že místní i přespolní jsou poměrně tolerantní, neb při destrukci odpadkových košů nečinili rozdíly v jejich barvě, velikosti ani původu. Vlastně taková klidná noční služba.