Doby, kdy uvědomělí družstevní rolníci společně se svazáky a slévači devastovali krajinu a kavárenským povalečům za zpěvu budovatelského textu „poručíme větru dešti, kdy má pršet a kdy vát,“ ukazovali, kterak ovládat přírodní síly, jsou naštěstí ty tam. Přesto se i dnes najdou tací, kteří si myslí, že jsou přírodní zákony pro srandu králíkům.
Před pár dny, kdy republikou přecházela bouřková mračna, zahoukal na operačním středisku tísňový signál z místního koupaliště. Na místo byla vyslána nejbližší hlídka, aby prověřila, oč jde. Po příjezdu vstoupila do klokotajícího sporu pokladní se zákazníkem. Strážníci situaci krapet zklidnili a jali se zjišťovat, co bylo příčinou ostrého sporu. Ukázalo se, že nic menšího než peníze, neb rozhorlený zákazník požadoval vrácení vstupného. V rámci objektivity se hlídka rozhodla prokousat homolí výčitek až k samotnému jádru a příčině konfliktu. Chvíli to trvalo, avšak nakonec sestavila následující scénář.
Když muž přišel k pokladně, byl opakovaně upozorněn, že vzhledem k blížící se bouřce bude bazén za chvíli uzavřen. Dotyčný však trval na vstupu do areálu s tím, že na to má právo, nějaká bouřka ho nezajímá a beztak z toho mraku pršet nebude. Inu, náš zákazník, náš pán, a každý svého štěstí strůjcem. Zaplatil tedy vstup a vstoupil. Sotva se převlékl do plavek, řádně namazal, protáhl svaly a osmělil se chladnou vodou v oblasti srdce (tak jak radili tři ze čtyř Rychlých šípů a dva kluci od Bobří řeky), zvedl se vítr a zatáhlo se tak, že by se i Noe zatetelil blahem a nastartoval svou zooloď na čtrnáctiměsíční výletní plavbu.
Plavčíci v tu ránu začali v souladu s bezpečnostními pravidly a selským rozumem koupaliště uzavírat. To muže dopálilo, načež se s nadhledem a klidem Hulka vydal k pokladně požadovat satisfakci a vrácení peněz, neb mu nebylo umožněno náležité svlažení. Strážníci s ním celou situaci krok po kroku probrali, takže nakonec akceptoval, že mu vstupné dnes vráceno nebude a areál nakvašeně opustil.