Kdo někdy četl poněkud temnější tvorbu Erbenovic kluka, ten musí zaručeně zpozornět, když zaslechne zprávu, že se kolem poledního záhadně ztratilo několik dětí. Přesně tuhle skutečnost zprostředkovala krátce po druhém klekání na tísňovou linku náhodná svědkyně. Dále uvedla, že byla na ulici zastavena notně věkovitou ženou, která se ptala, zda tudy nešly nějaké děti. Zde je třeba upozornit, že podobnost s tradiční pohádkou je čistě náhodná a rozhodně nešlo o dámu s neortodoxními kulinářskými návyky. Stařenka oznamovatelce sdělila, že vedla blíže neurčený počet malých dětí, a ty v jednu chvíli zmizely jako krájené veky z obchodu před vánočními svátky.
Na místo hned vyrazila nejbližší hlídka, aby získala poněkud podrobnější informace a pokud možno přišla celé záhadě na klouby. Seniorka, zjevně spokojená s přítomností uniforem, začala popisovat, že hlídala vnoučata, vedla je na procházku, a ta se nejspíš ztratila. Strážníci zkušeně střídali uklidňující úsměvy se zahloubaným pokyvováním hlavy a vše prokládali kontrolními otázkami. Jelikož se jim něco v ženině vyprávění nepozdávalo, nabídli jí levé i pravé rámě a krok sun krok ji doprovodili do nedalekého bydliště.
Tam narazili na člena rodiny, který byl nejen matčiným synem, ale i otcem a strýcem vnuků. Muž položil do puzzle objasnění poslední dílek a hlídce osvětlil, že maminka rozhodně žádného potomka nehlídala, neb ti žijí v jiných částech republiky. Po tomto zjištění se letité dámě rozlil po tváři vyrovnaný výraz, všem poděkovala za spolupráci a šla se spokojeně dívat na televizi. Polednice tentokrát vyšla naštěstí naprázdno a ani Klekánice o pár hodin později nebyla o mnoho úspěšnější. Vlastně vůbec.