Vlk ve známém východním animáku sice nebyl žádný lumen, ale měl alespoň tolik rozumu, že před tím, než začal s nějakou alotrií, počkal, až kolem projede policejní hlídka a zmizí v dáli.
Krátce před půlnocí si z něj chtěl vzít příklad muž ve středním věku, leč zapomněl na drobný rozdíl. Vlk, i když dýmal jak sádrový ježek a měl spoustu zlozvyků, byl v drtivé většině dílů střízlivý. Jeho reálný následovník tedy vyčkal průjezdu strážníků, načež se pěstmi vrhnul na skupinku strávníků stojících u „hladového okna“. Nějak však nepočítal s tím, že auta jsou vybavena zpětnými zrcátky, která strážníci využívají k jiné činnosti než zkrášlování vousatých obličejů. Z pohledu hlídky sice napadl svého soka zrcadlově obráceně, avšak to na skutku mnoho nezměnilo. Brzdová světla rudě mrkla, přidaly se modré záblesky a hlídka byla vcukuletu zpět.
Ačkoliv měl útočník lihovou mlhu (dvě promile jsou dvě promile), nečekaně ji prosvítil maják sebezáchovy. Stačily jedna dvě přesně cílené výzvy doplněné natěšeným úsměvem služebního psa za oknem vozu a bylo po boji. Zkrátka slovo bylo výjimečně mocnější činu. Vzápětí k incidentu dorazila i druhá hlídka, aby náhodou přítomné osoby nenapadlo přejít naopak od slov k činům.
Zatímco byl rabiát bezpečně zpacifikován, jali se strážníci zjišťovat následky jeho pěstního vystoupení. Narozdíl od mnohem slavnějšího boxerského šampiona sice svému protivníkovi neukousl ucho, nicméně mu způsobil čelními ranami rány na čele. Jak se ukázalo, předcházel útoku na pohyblivý cíl atak na cíl statický. Konkrétně na skleněnou výlohu, na které si výtržník procvičil pro změnu kopy, čímž ji z kompaktního stavu přivedl do jiného, méně celistvého.
Napadeného muže hlídka ošetřila a rohovník putoval na policejní stanici.