V metropolitním adrenalinovém turistickém průvodci „Náš venkov“ lze najít popis neobvyklého jevu, kdy do sebe na vesnické zábavě za rytmu lokální punkové kapely Moudivláčci revival s rozběhem naráží jednotliví tanečníci, přičemž hrozí společnému imaginárnímu nepříteli a snaží se vytřepat vodku z uší.
Obdobné pogo se snažil tančit postarší muž, který dorazil z nedaleké vsi do víru hanáckého středoměsta. Jen s tím rozdílem, že byl jediný. Chaoticky pobíhal mezi návštěvníky baru jako lidský pinballový míček a naskakoval do nich s fortelem kanadského hokejového beka. Během této jednostranné kratochvíle opouštěly nápoje skleničky a nadávky ústa. Jediné, co se spolehlivě plnilo, byly poháry trpělivosti. Jakmile se obsluha pokusila muže lapit a zklidnit, odpogoval z dosahu s pubertálním chichotáním.
Když bylo zřejmé, že ještě chvíli a kromě hopsinkové šťávy poteče i něco jiného, zavolala barmanka strážníky a požádala je o pomoc s definitivním odchytem. Po příjezdu hlídce ukázala skokana, který se v tu ránu pokusil rafinovaně vmísit mezi přítomné. Působilo to, jako by se snažil spojit magnety se stejnými póly. Hned jak se k někomu přiblížil, cíl si ochranitelsky sevřel sklenici s pitím, uhnul a schoulil se do klubíčka. Inu, zkušenosti jsou nepřenosné.
Ještě pár minut se hopík pokoušel se strážníky debatovat, leč byl asi takový diskutér jako tanečník. Nakonec uhradil útratu a s trucovitě vystrčenou bradou nasedl do taxíku. Než odjel, neopomněl obdařit přítomné burany z města náležitě opovržlivým pohledem a usnul.