Tak jako ve čtvrtek. Téměř poetická atmosféra podzimního podušičkového odpoledne, kdy se k zemi v tichosti snáší žlutavé listy stromů, se se západem slunce dramaticky změní. Mihotavé plamínky svíček, rovy zalité rudou a zlatavou září věčných světýlek a k nebi čnící holé větve stromů jsou vhodnou kulisou pro Tima Burtona, nikoliv však pro pobyt opozdilé pověrčivé ženy. Ta při příchodu k železné bráně uzavírající místo posledního odpočinku zjistila, že je to konečná. Dodala si tedy odvahy a prošla přes rozlehlý, ponurý a ztichlý hřbitov k další bráně v naději, že se dostane ven, leč i ta byla beznadějně neprostupná. Na rozdíl od našich předků, pohlcených v zajetí pověr a legend, však má téměř každý u sebe mobilní telefon a tak byla na místě za pár minut hlídka strážníků a dotyčnou po ověření vypustila mezi živé. Zkrátka není místo, kde bychom vám nepomohli.