Na slova díků nejsou strážníci příliš zvyklí, a proto berou kdejaké poděkování, které se namane.
Ideální jsou v tomto případě různé miss, které s překvapeným výrazem v tváři a s rukou na hrudníku tklivě přejí celosvětový mír sviňuchám, deštný prales do každé rodiny a královskou korunku všem spolužačkám ze základky. Pak začnou opřekot chrlit díky. Hřejivý pocit v oblasti hrudníku nezkazí ani zjištění, že děkují vlastně úplně každému. Zavděk strážníci občas vezmou i větou „Tak to vám tedy pěkně děkuji“ pronesenou po uložení pokuty. Jsou však chvíle, kdy slov netřeba. V podvečer přijali strážníci oznámení týkající se psa hlídajícího oplocenou zahradu. Podle pozorné svědkyně se zachytil do oka a jsa lapen, nemohl uniknout. Strážníci vyrazili situaci prověřit a skutečně nalezli hlídače, který se sám dostal do pasti. Z důvodu, který znal jen on, protáhl pes hlavu pletivem sloužícím k ochraně záhonku, a už ji nedostal zpět. V jeho případě rozhodně neplatilo pochybné pravidlo, že kudy proleze hlava, projde i jeho tělo. Vzhledem k tomu, že začínal být apatický a pomalu polykal andělíčky, vyrazil jeden ze strážníků na služebnu pro pákové nůžky. Cesta tam i zpět pod modrým majákem se smrskla na pár klíčových minut. Předposlední překážka v podobě plotu s ostnatým drátem byla záhy překonána sokolským cvikem. Pak stačilo jedno cvaknutí a bylo po něm. Po zrádném oku, ne po psu. Ten hned začal vesele pobíhat kolem a spokojené vrtění ocasem bylo pro hlídku dostatečným poděkováním.