Aby se člověk dostal k vlastním penězům, musí mnohdy překonat minimálně dvoufázovou ochranu. Pobertovi, který se chtěl dostat k cizím movitostem, se však postavil do cesty navíc nečekaný faktor. Večer se teprve začal rozjíždět a na ulici stáli dva muži. Slovy klasika: „anglická královna se neptá, proč tam stáli, otevře noviny a čte“ (bylo by děsivé, kdyby se teď Její Veličenstvo ptalo z míst, kde zrovna dlí a tlí).
Zkrátka nebylo podstatné, zda se rozhodovali, kam vyrazí na tah, disputovali o fiskálním federalismu nebo barvili plicní sklípky do něžných odstínů havířské černi. Důležité je, že zaslechli ze zadní části mateřské školy rány, jako by děti právě nacvičovaly na besídku s trianglem a ozvučnými dřívky nebo se snažily opravovat bojové vozidlo pěchoty. Vzhledem k pokročilé denní, respektive večerní době se to svědkům zdálo málo pravděpodobné, pročež vyrazili blíž, aby ukojili svou zvědavost.
V tu ránu rány ztichly jak tovární šatna, když se v pátek odpoledne mistr zeptá, kdo půjde na neplacený přesčas. Přes plot potemnělé školní zahrady pak na prchavý okamžik spatřili prchajícího prchlivého uprchlíka. Krok, skok a snesli se na něj jak messerschmitty na pozorovací balon. A přesně tak skončil. Zabalený na zemi, neschopný pohybu. Pak houkli na další svědkyni, aby zavolala na tísňovou linku. Jak řekli, tak udělala a během pár minut byla na místě hlídka. Pod vlivem okolností se lapený lapka rychle doznal, že se pokusil do školky tak trochu vloupat.
Strážníci provedli kontrolu objektu, přičemž zjistili, že první stupeň zabezpečení v podobě mříže muž již překonal. To, že je budova vybavena dalším ochranným prvkem, konkrétně alarmem mu nedošlo, neboť na něj nedošlo. Zatímco zadržený chlapík putoval na policejní stanici, pozorným a jako mangusta hbitým svědkům putuje poděkování velikosti zmíněného pozorovacího balonu.