Po ránu lze na městském trávníku spatřit ledacos. Nenasytné sekačky stínající nebohou přerostlou květenu, východy z krtčího metra trasy A až Z, hupkající ptactvo penetrující hlínu za účelem zisku lahodné kroutící se krmě a mementa v podobě pagod němě vypovídajících o mentální a morální podvýživě některých chovatelů psů. Občas se tam však najde i něco jiného.
Šedesát sedm minut po skončení ranní zlaté hodinky (pro fajnšmekry upřesňujeme, že to bylo přesně tři hodiny od přelomu astronomického rozbřesku s nautickým) nahlásil na tísňovou linku pozorný svědek, že uprostřed zeleně spatřil kromě osamělého kosa i nehybně ležící lidskou schránku. Upřesnil, že statický korpus, zřejmě mužského pohlaví, je prost bot, které leží vedle něj. Být to blíže silnici, nabral by scénář díky této informaci mnohem černější podobu. Takto zůstal v relativně nevinném odstínu čedičově šedé.
Když hlídka dorazila na místo slehnutí, padl jí zrak na tělo mladého muže, úhledně složené jihovýchodním směrem. Při bližší obhlídce bylo strážníkům jasné, že k žádné nehodě, vyjma prohry dvanáct nula na rumy, zjevně nedošlo. Mladík polohlasně chrápal a pomlaskával jako ortodoxní masožrout objeviv nezamčený bůčkový sklad a nikterak mu v odpočinku nevadila padlá rosa ani skutečnost, že si ustlal v trase jednoproudé mravenčí dálnice a na trať již vyrazily první konvoje. Strážníci se muže pokusili decentním poklepáním uvést do stavu podmínečné bdělosti, leč odpovědí jim bylo jen jakési zamumlání, které znělo jako „volím si tebe, Pikachu“ (pochopitelně s českou výslovností, takže to mohlo být klidně dobytčí oslovení, synonymum pro páření a pokřik severského fotbalového týmu vycházející z pubertálního opisu ženského rozmnožovacího ústrojí).
Strážníci vyhodnotili, že na souboj Pokémonů asi nedojde, takže nechali Arceuse s Giratinou schované a začali restart od začátku. Jejich píle byla odměněna úspěchem a chlapík se vrátil na rodnou planetu i duchem. Když se opět zkompletoval, byla s ním docela rozumná řeč. Sice nevysvětlil, proč se zul a proč povolával žlutou animovanou příšerku (věřme, že to tak bylo), zato však s hrdostí objevitele vakcíny a rozluštitele záhady nesmrtelnosti chrousta sdělil, že propařil noc a krapet si asi zdřímnul.
Jelikož mu nic nescházelo, vystačila si hlídka s tím, že ho odeslala oblažovat svou přítomností obyvatele společné domácnosti, což s tichým mumláním také realizoval.