Krátce po poledni nahlásila ostraha jednoho z marketů, že jí právě utekl pachatel krádeže i s lupem a prchá směrem k nádraží. Bystré oko kamerového systému začalo pročesávat okolí, ale z počátku nemohlo běžce nalézt. Po chvíli se ukázalo, že obsluha poněkud přecenila zlodějovu kondičku. Ten se totiž po vyčerpávajícím třicetimetrovém běhu potřeboval notně vydýchat, a nešlo mu to tak rychle. Ve chvíli, kdy už se na něj ale kamera přilepila, nespustila ho z oka do chvíle, než zmizel do prostor nádraží. Tou dobou již však měl v patách terénní hlídku. Vida strážníky, rozhodl se to vzít zkratkou přes kolejiště. Vzhledem k tomu, že v něm hlídka jasně rozpoznala známou firmu, nebyl důvod jej pronásledovat přímo mezi vlaky. Strážníci nádraží objeli a vyrazili do míst, kam uprchlík indiánským během směřoval. Ten, uchlácholen falešným pocitem vítězství, využil chvíle oddechu, aby si takticky převlékl bundu a odložil batoh s kontrabandem do prázdné zahrady. Když ke svému překvapení opět uviděl, jak mu jdou strážníci po stopě, pokusil se o další únik. Tentokrát již běžecký souboj prohrál. Za druhé místo nedostal stříbrnou medaili, ale náramky. Když strážníci nalezli ukradený lup, čítající několik lahví kvalitního alkoholu a převlečenou bundu, dušoval se uprchlík, že vše vidí poprvé v životě. Po chvíli však začal apelovat na ducha Vánoc s tím, že měl s krádeží spoustu práce a zasloužil by si alespoň jednu láhev, neb žádný pančovaný aušus by nevzal. Strážníci však pro prosby známého recidivisty neměli žádné pochopení a po několika minutách už směřoval na policejní stanici.