Chovatelé koček, mini prasátek či sklípkanů by jistě kontrovali, že to v žádném případě, neboť tím nejlepším společníkem je právě jejich mazlík. Každopádně v zákroku, jehož byli strážníci účastni, hrál hlavní roli právě pes.
Noc se již dala nazývat spíš ránem, když na tísňovou linku zavolal muž, který uvedl, že ho napadl pes jeho přítelkyně. Dále sdělil, že protivníka zavřel do jiného pokoje a teď netuší, co má dělat. Na místo byla vyslána hlídka, kterou vzápětí doplnil i psovod (toho je třeba si zapamatovat, neboť ve vývoji událostí bude hrát klíčovou roli). Oznamovatel se jal objasňovat, jak dle něj k násilnému aktu čtyřnožce došlo. Jeho přítelkyně si nedávno pořídila pitbula, neboť čivava asi není dost trendy, a když se dnes nad ránem vrátila domů, začal na ni pes štěkat. Muž se z nejasného důvodu stylizoval do role hrdiny a v domnění, že úsloví „pes, který štěká, nekouše“ je neměnné dogma, se rozhodl ukázat, kdo je vůdcem smečky. Když s pokousanou rukou utekl, bylo jasné, že on určitě ne.
Zraněného si převzala sanitka a do bytu vyrazil psovod, aby zjistil, co se se psem dá dělat. Netrvalo dlouho a se zkušeností hodnou Krokodýla Dundeeho zamračeného a podrážděného psa uklidnil. Pak již stačila jen gumová žvýkací hračka (pro psa, ne psovoda) a válečná sekera byla úplně zakopána a mír stvrzen bubenickým virblem v podání psího ocasu. Za chvíli oba opustili místo činu a vyčkali, než přijel pracovník útulku, který si psa po domluvě s majitelkou převzal. Asi to tak bude pro všechny lepší.