Byly doby, kdy noční alarm ze školy, či jiné hlídané budovy mnohdy oznamoval pobertu, který se snažil prolézt úzkou ventilačkou s jehličkovou tiskárnou pod paží nebo spouštěl na svázaných švihadlech nadupanou tři osm šestku či pravěkého předchůdce projektoru s názvem meotar. Díky pokročilé technologii a kvalitnějšímu zabezpečení jsou tyto doby dávno pryč. Přesto se i dnes tu a tam nějaký raubíř najde, a proto strážníci vyjíždí k signálům svědčícím o narušení objektu stále obezřetně. Občas je viníkem uklízečka, která se stoickým klidem ignoruje výzvy elektronického hlasu k zadání správného kódu a situaci nonšalantně řeší šátkem uvázaným přes uši. Jindy padá vina na kmitající komponenty 3D tiskárny, která přes noc plní zadaný úkol. Když se západem slunce vyjížděla hlídka prověřit alarm, bylo jasné, že i tentokrát se uvnitř někdo pohybuje. Dveře i okna však byly zamčené a útroby budovy ztichlé. Přesto přicházely opakované signály svědčící o kradmém pohybu. I v tomto případě se nakonec ukázalo, že se nejedná o pašíka, toužícího po lupu, ale o nešťastné umístění jiného zástupce fauny. Poplach v povětří totiž způsobili rozkokošení opeřenci, konkrétně papoušci, kteří si krátili čas poskakováním, máváním křídly a jinými skopičinami. Příroda versus technologie 1:0. Po této zkušenosti budou v místnosti s čidlem bydlet zásadně již jen želvy. V případě, že zde bude výjimečně umístěn i chudák starý papoušek, je třeba na něj hodit deku, aby nepřišel k fatální úhoně. Vzhledem k tomu, že rozruch v ornitologické stanici způsobili ptáci, lze s napětím očekávat, co hlídka nalezne, až se ozve alarm ze smuteční síně.