Když jsme z nerozvážnosti žehrali na liduprázdné ulice a ztichlý telefon, bylo jen otázkou času, než se to rouhání vymstí. Páteční noc s sebou totiž přinesla sérii prapodivných výjezdů. Hned z kraje večera například zazvonil telefon na tísňové lince. Svědek oznámil, že kolem čerpací stanice se motá jakýsi vagabund a žebrá o peníze. Bylo prý jen otázkou času, než přepadne obsluhu, na což má svědek čich. Volání bylo natolik dramaticky podané, že na místo byla vyslána nejbližší hlídka, připravená na téměř všechno. Když dorazila, zpozorovala bezdomovce, o němž je všem strážníkům známo, že je poněkud duchem prostý, leč jinak zcela neškodný. Siréna, záblesky majáku a rychlý příjezd policejního vozu ho bohužel natolik vylekaly, že za občasných nesrozumitelných výkřiků prchl do okolních polí zahalených temnotou. Přes veškerou snahu se ho nepodařilo nalákat zpět, takže se nejspíš vrátil až poté, co se město ponořilo do ticha a klidu.

Tedy ne pro strážníky. Ostatně následovaly: žádost o odstranění souseda – po zvážení zamítnuta, pátrání po opožděném teenagerovi – pozitivní, pátrání po dopravní nehodě nahlášené automatickým systémem – negativní, rušení nočního klidu – negativní, dva výjezdy k alarmům – negativní, pomoc pohřebákům s extra těžkým nebožtíkem – pozitivní, dvě desítky kontrol – negativní.