Koňskou hlavu sice strážníci v posteli nenašli, ale i tak řešili nízkotučný mafiánský případ hodný komisaře Cattaniho. Do východu slunce chybělo pouhých dvacet osm minut a kosí cosa nostra již začala ladit své pěvecké zbraně, když na operační středisko zavolal poněkud zmatený chlapík. Uvedl, že stojí před vraty služebny, notnou chvíli na ně klepe, nakukuje klíčovou dírkou, leč žádný dveřník nepřichází. Odpověď, že dveře jsou odemčené a stačí vzít za kliku, ho poněkud vyvedla z míry, nicméně nakonec uvedl, že došlo ke zločinu a potřeboval by pomoc hlídky, které vše svěří do očí, protože i zdi mají uši, natož telefony. Holý fakt, že mají uši i strážníci, ho zjevně nechal klidným.
Když hlídka dorazila, jal se jí muž osvětlovat, že jeho věrný druh se stal obětí únosu. Než se stihla rozjet debata o závažnosti oznámení, upřesnil, že tím druhem je jeho pes. Dle jeho verze se to vše odehrálo následovně. Půjčil psa kamarádovi na hlídání, a ten mu ho teď z neznámého důvodu odmítá vydat. Strážníci spolkli poznámku o fakt nekřesťanské hodině k vyzvedávání psa, a přestože to úplně neodpovídalo únosu, rozhodla se hlídka případ prošetřit. Naložila opuštěného muže do auta a společně se přesunuli k místu, kde měl dlít pes i jeho domnělý únosce.
A skutečně. Po zazvonění otevřel dveře poněkud pobledlý muž s koženým výrazem v obličeji, takže vypadal jako ztělesnění kmotra a s ním jakási střapatá koule barvy taliánského kapučína. Pan domácí vůbec nezapíral a potvrdil, že psa má (to všichni viděli). Leč vzápětí se zatvářil jak sám Don Corleone a sípavým hlasem (evidentně rušná noc) prohlásil psíka za rukojmí. Tomu to bylo úplně jedno, neboť právě objevil něco ohromně zajímavého v oblasti, kde se oháňka připojuje k trupu. Po chvíli chrochtání, mlaskání a odfrkávání, kdy na něj hledělo osm očí, začal běhat radostně dokola jak derviš po vystoupení z centrifugy, načež se jal demonstrovat Stockholmský syndrom v praxi na nejbližší neuniformované nohavici. Po této vpravdě kabaretní vsuvce mohlo pokračovat šetření.
Ukázalo se, že mezi kamarády došlo k jisté finanční nerovnováze, kdy měl být majitel psa dlužníkem a únosce pak věřitelem. Strážníci dvojici vysvětlili, že by do svých sporů rozhodně neměli plést němou tvář, což oba uznali. Jelikož nakonec nedošlo k újmě a všichni tři zúčastnění se shodli na tom, že nepožadují již další řešení, vrátila se kávová směska k páničkovi a strážníci k hlídkové činnosti. Jediné, co se zatím nevrátilo, byly peníze.