Nešlo o špatně vyplněné sloupečky na tiketu ani o lokální okleštěnou verzi legendárního památníku na krvavou svatbu, ale o dvě věkovité dámy, které potřebovaly pomoc.
V prvním případě se potvrdilo, že strážníci mají vědět a znát. A taky věděli a znali. Osmdesát (podobnost je čistě náhodná) minut po půl třetí odpoledne se na operační středisko obrátil majitel prodejny s neobvyklým problémem. Do podniku mu přišla letitá žena, která vzhledem k prodávanému sortimentu zjevně nebyla primární a nejspíš ani sekundární zákaznicí. Vzápětí se ukázalo, že nejen nechtěla nakupovat, ale dokonce ani neznala odpověď na žádné ze tří K. Kdo je, kde je ani kdy je.
Na místo byla vyslána hlídka, aby zjistila, co se zjistit dá, dá-li se něco zjistit. Hned po příjezdu strážníci vytasili svůj největší kalibr – místní a osobní znalost, která by roztetelila nejednoho prvorepublikového četníka. Staré dámě s jistotou oznámili, kdo je, kde je a pochopitelně taky kdy je. Následně otevřeli dveře služebního vozu, a když už se tak hezky seznámili, pozvali ji na krátkou projížďku. Ve vší počestnosti dovezli usmívající se stařenku domů a předali ji synovi, který po ní již začal pátrat.
Uplynulo sotva padesát tři a dvacet sedm minut a na tísňovou linku zavolala lehce rozrušená žena, že na hřbitově má maminku. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby maminka nechtěla zpět. Ani to nebylo nic zvláštního, neboť se samozřejmě ukázalo, že na to měla plný nárok, jen se bohužel nemohla dostat na tu správnou stranu brány. Když však hlídka dorazila ke kované mříži oddělující světy, nebyl nikde ani živáček.
Prvotní myšlenka na krutý žert s příměsí nadpřirozena odešla stejně rychle, jako přišla a hlídka se rozhodla zkontrolovat druhý vchod. Naštěstí zapůsobila prozřetelnost a strážníci se rozdělili pro případ, že by snad dáma korzovala mezi rovy od jedné bráně k druhé. A skutečně. Šest vran na šesti větvích šestkrát zakrákalo a z příšeří se vynořila dotyčná žena, která byla mezitím zjistit, jestli to jinudy nepůjde snáze. Jelikož se jevila dostatečně vitálně, otevřeli jí strážníci bez okolků mříž a vypustili do ulic.
Mezi řečí se ukázalo, že za nedobrovolným uvězněním mezi hřbitovní prstí nebyl něčí zlotřilý úmysl, alebrž časový posun, neboť dáma odhadovala čas podle postavení slunce a nestihla si ještě zvyknout.