Opice, krvavá boule a pes. Zní to jako název céčkového kung-fu filmu o putování dvou hrdinů se sklenicí míchaného koktejlu z nádražní restaurace. V našem případě je to však shrnutí, jak může dopadnout venčení chlupatého miláčka. Sotva pár minut poté, kdy zapadla poslední závora za dveřmi volebních místností, vytočil tísňovou linku starostlivý hlas, jehož majitel byl vzor skromnosti, neb si přál zůstat v utajení. Nahlásil na trávě ležícího staršího muže, který se tu a tam převalí, chvíli kouká do oblak, chvíli studuje vnitřní tapetu víček a potom zase zkoumá život brouka v sídlištní zeleni.
Když hlídka přijela na místo horizontálního výzkumu, skutečně nalezla zmíněného ležáka. Ten však nebyl sám. Vedle ležce radostně poskakoval vysmátý kapesní pes, jenž vypadal, jako by unikl z laboratoře šíleného vědce, neboť jeho malé hlavě dominovaly stojaté uši, za které by se nemusel stydět ani král Pletocus Austriacus První. Ratlík zjevně považoval vodorovnou polohu dvounohého parťáka za výzvu ke hře. Na střídačku vyznával lásku apartní nohavici ve snaze zplodit s holení pokolení stejně ušatých potomků a čmuchal do stanic krtčího metra v dosahu vodítka, aby pak hliněným čumákem zkoumal páníčkovy uši. Když uviděl strážníky, přepnul ocasní vibrátor na vyšší výkon a vrhnul se k novým obětem.
Zatímco hlídka zjišťovala mužův stav, zdatně jim asistoval, což spočívalo v tom, shodit jich co nejvíc na zem a udělat z nich stejně špinavé koule. Při podrobnější prohlídce se ukázalo, že měl muž nejen odřeniny v obličeji, ale především slušnou opici. Při dechové zkoušce totiž nadýchal téměř tři promile. Vzhledem k poranění byla na místo přivolána sanitka, která si muže pro jistotu odvezla na ošetření.
Čtyřnohý ušatý špindíra byl transportován domů k paničce, které hlídka při předávání objasnila, proč se z venčení nevrátil její choť. Zda venku potkal kamarády nebo měl v dutině břízy ukrytou pleskačku tuzemáku, netušila, ale naznačila, že návrat ze špitálu bude spojen nejprve s hlučnou a posléze velmi tichou domácností.