Na toaletě může člověk nalézt spoustu věcí.
Třeba takový Tywin Lannister tam našel svůj konec a neznámému středověkému mysliteli na prevétu došlo, že „cacatio matutina est tamquam medicina“. Na neobvyklou odpolední návštěvu restauračního klosetu nezapomenou ani dva muži. Ač byl každý z jiného konce republiky, protnul se jejich osud ve středním hanáckém městě.
Když jeden z nich vstoupil do oné místnosti, padl mu pohled na neobvyklý černý předmět. Tím byla peněženka bezprizorně odložená vedle pisoárů. Muž příliš neváhal, jen očkem dovnitř mrknul a už ji nesl servírce. Ani ta nezaváhala, přidala i druhé očko a spěchala na služebnu, aby se tobolky co nejrychleji zbavila. Když ji strážníci prošacovali, (peněženku, nikoliv servírku) vykreslilo jim obočí ukázkové vítězné oblouky. Kožená taštička byla naditá bankovkami.
Největší zastoupení měl sice Kája, nicméně zdatně mu sekundovali Fanda s Božkou a Honza s Emou. Holt císař, obrozenci, kantor a operní diva jsou vybraná společnost. V rámci exkurzu do evropské architektury nechybělo ani několik mezinárodních bankovek. Bratru za sto papírů toho bylo (ačkoliv papírků bylo jen něco přes dvě stě). K tomu takové ty standardní věci jako platební karty, doklady, účtenky a lístky s telefonními čísly.
Právě to poslední využili strážníci nejvíce. Postupně je začali obvolávat, až se podařilo nalézt někoho, kdo nejen znal majitele peněženky, ale hlavně na něj měl telefon. Když mu strážníci zavolali a zeptali se, zda mu něco nechybí, rozhostilo se na druhé straně sluchátka téměř hmatatelné ticho, když dotyčný přemýšlel, jestli nejde o rafinovaný policejní chyták. Nakonec se nechal poddat. Přišla malá nápověda, po níž bylo ticho přerušeno šustěním svědčícím o prohledávání věcí, načež následovalo jediné, leč o to peprnější slovo.
Od nálezu uplynulo sotva šedesát minut a šťastný majitel si již obnos přebíral. Pochopitelně po náležitém prověření. Při předávání uvedl, že si během obchodní cesty zašel s chotí na oběd a před odchodem si odskočil odlehčit. Ve chvíli, kdy potřeboval dvě ruce, si peněženku odložil, čímž si odlehčil poněkud více, než měl v plánu. Tato vlaštovka za sto tisíc dává naději, že svět není tak zkaženým místem a poctivci ještě nevymřeli.