Pokud navíc svůj koníček vykonáváte společně s přáteli, je prožitek sdílené radosti mnohem intenzivnější. Nicméně je třeba mít na paměti úskalí, která takový koníček může přinášet. A v dobách nejrůznějších omezení zvláště. Na příkladu dvou mužů, které hlídka při kontrole objevila, si lze některá tato omezení názorně vysvětlit. V prvé řadě je nutné podotknout, že spolu muži nežijí ve společné domácnosti, ačkoliv by se to mohlo náhodnému pozorovateli zdát pravděpodobné. To je pro pokračování poměrně důležité.
Přiznejme si, že ani při troše dobré vůle není dodržen příslušný distanc. Absence roušek je v tomto případě podružná, jelikož při kontaktu doslova „face to face“ by případné viry mohly pořádat poznávací zájezdy. I s nabídkou super hrnců na vaření a řízkem jako bonus. Jedinou polehčující okolností by snad mohly být lihové výpary, které by kosily zájezduchtivé viry po tisících. Ale nejspíš nekosí, takže se polehčení nekoná. Tím se dostáváme pomocí oslího můstku k alkoholu.
Ten na spoustě míst nelze, alespoň u nás, jen tak popíjet. Teď, v době nouze, to platí tak nějak plošně. Takže leda doma nebo v práci. A náhodou tu máme další oslí můstek. Ten nás spojuje s omezením pohybu. Tedy, ne, že by se oba muži neomezili v pohybu dost a stačila jim k tomu jen společně sdílená záliba v destilátech. Každopádně to nevypadá, že by šli do práce nebo jako dobrovolníci do nemocnice. Po probuzení z něžného deliria tuto domněnku potvrdili, takže nezbylo, než je zapojit do veřejně prospěšných prací, spočívajících ve vzorném úklidu místa jejich zatím posledního odpočinku.
(Pro šťouraly: ne, rum není léčivo)