Stěhování do jiného města bývá dost náročné samo o sobě.
Když se to pak sloučí s oslavou a kolaudací, jsou rána často spojena s třesoucí se kyselou okurkou na dlani, zapíjenou lákem. Pokud však tento pověstný vyprošťovák v lednici chybí, nezbývá než vyrazit do nějakého obchodu. Podobný cíl měla žena, která dopoledne své ještě vratké kroky směřovala do blízkého marketu. Odumřelé mozkové buňky se jí nestihly po večerní kolaudaci vrátit mezi živé, sluneční svit tančil v krhavých očích žiletkový čardáš, suchý jazyk se drolil o smirkové patro a za třes rukou by se nemusel stydět ani dělník po dvanáctihodinové šichtě s vibrační žábou. Kvůli tomuto stavu se proto žena drala do obchodu poněkud neurvale, přičemž chraplákem vyžilé barové tanečnice častovala nadávkami pomalejší koupěchtivce, aby urychlila jejich postup. Když strážníci vzápětí dorazili na místo, nebylo už po ženě ani vidu ani slechu. O pár minut později ji však našli, kterak bloudí v přilehlých ulicích. Za svůj výstup v obchodě se upřímně kála a téměř plačtivě uvedla, že hledá dům, do kterého se přestěhovala. Hlídka ženu přivítala ve městě, vysvětlila jí místopis a nasměrovala ji do příšeří bytu, kde se mohla dát dohromady na odpolední nákup.