Krádeže dopravních prostředků bohužel provází lidstvo od dob prvního ukradeného mamuta zaparkovaného před jeskyní. Koně dnes nahradilo kolo a tresty za krádež také nejsou tak drakonické jako za časů Divokého Západu. Případ jednoho takového ukradeného kola řešili i strážníci.
Vše začalo před deseti dny, kdy hlídku zastavila nešťastná starší dáma a svěřila se jí s příkořím, které ji potkalo. Přijela si na bicyklu pro svého psa, který byl na hlídání u příbuzných a stroj odstavila před domem v domnění, že je za minutku zpět i s voříškem. Byla. Na rozdíl od kola. To nebylo. Zatímco ji braly mrákoty a vypadala jako chodící personifikace hromádky neštěstí, protože za kolo dala nemalou částku, všimla si hlídka ženy věšící na balkoně. Prádlo, nikoliv zloděje kol. Ta hlídce sdělila, že si všimla tří hochů, kteří odjeli na kole odpovídajícím popisu. Tedy, jel jen jeden, ostatní šli.
Strážníci nebyli chamtiví a podělili se o popis pravděpodobných pobertů s ostatními hlídkami a vydali se pátrat do ulic. Kdo by si vsadil na to, že o pár bloků dál kolo našli, čímž by případu dali takovou pěknou tečku na závěr, ten by splakal nad výdělkem. Nenašli. Po klucích i kolu, jako by se chodník slehl. S každou uplynulou minutou bylo jasnější, že je bicykl pravděpodobně v p…prostě pryč. I druhý den hlídka projížděla ulicemi s očima na stopkách a skenovala pohledem cyklisty jak vilník opalující se těla na nudapláži. Nic. Jednoduše nic. Nezbývalo než hodit ručník do ringu a do úředního záznamu uvést: pachatel neznámý.
Uplynulo výše zmíněných deset dní a strážníci právě kontrolovali na parkovišti u obchodního domu, zda nějaký vyznavač Darwinových cen nenechal grilovat v autě potomka či psa, když si povšimli u vchodu do marketu odstaveného kola a u něj mladého muže. V hlavě se jim promítla fotografie pohřešovaného dopravního prostředku, kterou jim před tolika dny třesoucí se rukou předkládala posmutnělá majitelka. Barva, značka i přídavné komponenty odpovídaly téměř dokonale. Shoda devadesát sedm a půl procenta. No, možná devadesát osm. Poté, co putovalo vzhůru nohama, tedy koly, přehouplo výrobní číslo procenta na stovku. Vedle stojící muž se přestal tvářit jako hrdý majitel dopravního prostředku a na první dobrou sdělil, že ho dostal od kamaráda jako prezent. Tak, možné to je, že, ale… Vzhledem k ceně kola si případ převzali kolegové z republikové policie.
Strážníci ještě o nálezu vyrozuměli okradenou ženu, která se již smiřovala s neblahými okolnostmi kolem kola. Její skutečně neskutečnou radost nezkalila ani skutečnost, že si bude muset na fyzický návrat bicyklu ještě nějakou chvíli počkat. Konečně se taky jednou potvrdilo, že naděje umírá poslední.