Oko bere

pess

Je důležité se dívat, kam člověk šlape, nicméně občas se doporučuje hodit očkem i jinam. 

To si ověřili i strážníci. Odpolední sluníčko hřálo, lidští lemuři na lavičkách lapali paprsky, roztodivná havěť se pinožila v trávě, stromy pokrývala šťavnatá zeleň. Zkrátka jarní den k pohledání.
Trochu toho záření vstřebávala i hlídka, která prováděla kontrolu mezi činžovními domy, když tu zaslechla jakési tiché zvolání. Strážníci přimhouřili oči a zkušeným zrakem projeli okolí. Lemuři, havěť, rozšafně pobíhající psík kapesní velikosti. Jelikož nezahlédli nic podezřelého, nabyli dojmu, že někdo volá kapsíka, případně děti výskají při obzvláště povedeném hodu u hraní čáry a zisku banku. Urazili dalších pár metrů, když tu se zase ozval ten slabý hlásek. Tlumený. Asi jako kdyby protivnému zelenému mimozemšťanovi, který pije krev většině národa, zalili hlavu do kýble s betonem. Leč jinak nic zvláštního.
Jen ten malý chlupatý uzlík si dál vesele poskakoval po trávě, vyhýbal se nebezpečným broukům, kteří by ho mohli povalit na záda a čas od času vyběhl na schodiště u jednoho domu a zase zpět. Hlídka tedy došla až k němu a znovu pročesala pohledem terén. Nic. Prostě nic. Strážníci pokrčili rameny a otočili se k odchodu, když tu se ozval hlas podstatně hlasitěji. Nad nimi. Strážnické bulvy se stočily vzhůru a opět nikde nikdo. Přesto jim pohled utkvěl na neprůhledném plexisklu barvy vaječného koňaku, kryjícím zdviž sloužící k ulehčení mezipatrového pohybu vozíčkářů.
Testovací volání směrem vzhůru nakonec přineslo ovoce v podobě jablka poznání. Nahoře na plošině zůstala uvězněna žena na vozíku, která vyrazila vyvenčit svého mobilnějšího čtyřnohého miniparťáka. Ten, anžto měl pohon na všechny čtyři, vyrazil po svých, zatímco ona s koly musela využít technické vymoženosti. Jak to tak bývá, technika selhala v tu nejméně vhodnou chvíli, odmítla spolupracovat a stala se pro ženu kryptonitem. Zatímco panička dlela nahoře a nemohla tam ani zpět, psík si řešil svoje záležitosti.
Strážníci během chvíle stroji domluvili, a ten bez dalších prostojů a zlovolností svezl ženu dolů. Jakmile se gumy dotkly Matičky Země, došlo k dojemnému shledání. Snad jen psík se po chvíli tvářil lehce nakrknutě, neboť si ho panička připoutala na vodítko, čímž přestal být pánem nejen svého času, ale hlavně prostoru.

Vytvořeno 10.5.2022 8:59:54 | přečteno 30x | miroslav.kominek
 

Čísla tísňového volání

112IZS
150Hasiči
155Záchranka
156Městská policie
158Policie ČR
load