A okna v domech jsou, no, okna v domech. Během staletí z nich vykukovalo mnoho roztodivných osobností. Od zjihlých dívčin, které pak házely svým renesančním ctitelům ve slušivých punčocháčích vzdušné polibky a přísliby něčeho hmatatelnějšího, až pan otec usne, přes petenty, kteří poté, co nakoukli, zda je dole dost kopí, házeli místodržící a konšely, až po členky uličních výborů, které házely nevraživé pohledy a nepodepsané dopisy na všechny, jež neměli vyvěšeny bratrské vlaječky. Zkrátka lidská civilizace je s okny pevně svázána. Dokonce i motto na stuze erbu města Ankh-Morporku, které vymyslel šílený král Ludvík Šibenice, znělo: Quanti Canicula Ille In Fenestra? Právě toto heslo poměrně přesně vystihuje oznámení, které vyjížděli strážníci prověřovat. Stálá služba totiž přijala informaci o psu značky husky, který bezprizorně stojí na parapetu jednoho z oken v prvním patře. Protože pes není kočka, tudíž není pravděpodobné, že by při nastalém pádu dopadl na všechny čtyři, projevil oznamovatel důvodnou obavu o psí zdraví, neřkuli život, kterých má nespravedlivě o osm méně. Strážníci po příjezdu skutečně objevili chlupáče, který vykukoval na ulici a čas od času počastoval kolemjdoucí psí litanií, přičemž bedlivě sledoval, kdo jde do domu. Když pak strážníci zazvonili u bytu, přiběhl ke dveřím, párkrát pozdravil a podle zvuku buď zapnul průmyslový vysavač nebo očmuchal příchozí za bariérou. Když zjistil, že z nich buřt nekápne, trucovitě ulehl za dveřmi, mlaskavě se olízal a nejspíš usnul, protože se v okně již neobjevil. Udobření tak zbylo na majitelku, až se vrátí domů.