Jsou nápady, které lze směle naskládat do krabičky s nápisem „Opravdu hloupá rozhodnutí“. Mezi takové patří třeba nápad obléct si mantl spíchnutý z hovězího zadního s kapsami z plecka a límcem z falešné svíčkové a pak vlézt do výběhu grizzlyho. To potom takový kabát udělá medvědí službu. Nebo pozdravit členy radikálního křídla milovníků Hvězdných válek specifickým gestem a slovy „Žijte dlouho a blaze“. Či se jen prostě sprostě přilepit dlaněmi k cestě v nepřehledné zatáčce, kudy jezdí zahraniční kamiony s dřevem. Do stejné krabičky patřil i nápad muže, kterého řešili strážníci.
Bylo časně ráno, pro hnidopichy přesně dvacet sedm minut po východu slunce a tři sta dvacet šest minut po západu měsíce, když si hlídka během kontrolní akce povšimla vozidla projíždějícího zákazem vjezdu. Jak už vyplývá z názvu a významu dopravní značky, neměl tam vůz, potažmo jeho řidič, co dělat. Strážníci vozidlo zastavili a dali se s šoférem do řeči. Zatímco se muž snažil vysvětlit, proč vjel, kam neměl, dýchal. A s každým výdechem začal být svět kolem lihovější. Strážníci se proto řidiče zeptali, zda před jízdou požil, a ten konstatoval, že měl večer možná pár piv. Následně přestal dýchat naplano do luftu, ale věnoval trochu dechu i do přístroje.
V televizní show by v tu chvíli přišla na řadu reklamní přestávka a série upoutávek, načež by blikající světla ve studiu poslala k zemi všechny epileptiky v publiku a konfety dokonaly dílo zkázy a udusily ten zbytek. Teprve pak by se objevil rezultát. Ale strážníci nebyli ve studiu, pročež na sebe výsledek nenechal dlouho čekat a na displeji se ustálilo téměř jedno promile. Na údajný zbytkáč slušný výkon.
Někdo zkrátka přispěje do boxu OHR jen jedním nápadem, ale muž tam šoupnul hned dva. Pít před jízdou a zkrátit si cestu zákazem. Teď mu cesty příslušné orgány zřejmě naopak prodlouží. Nu co, chůze je zdravá.