Pochopitelně pak náležitě nalezené. Dále také roztodivná zvířata. Nu, a někdy i lidi. V posledním případě posledního příkladu strážníci museli zapojit kromě dávky empatie i větší než malé množství místní znalosti.
Vše začalo v podvečerních hodinách, kdy mladá slečna nalezla o kopu let starší ženu zmateně bloudící v ulicích. Jelikož jí stará dáma tvrdila, že je z města perníku a drobet zabloudila, rozhodla se ji předat do péče strážníkům. Ačkoliv prohlášení seniorky na první pohled, respektive poslech, působilo důvěryhodně, strážníkům se na celé události cosi nezdálo. Jen taková drobnost v pozadí. Asi jako kdyby v kultovním filmu přivítal ve Spartě perského velvyslance Rýbrcoul. Podobnost s Leonidem by byla dechberoucí. Majestátní postava v plášti, mužný plnovous, specifická pokrývka hlavy a dlouhá tyč v ruce. Vše v pořádku, avšak jen do doby, než by zkoprnělého vyslance skopl do studny a zařval „Tady je Krakonošovo!“
Zatímco stařenka spokojeně seděla na židli a pozorovala náborový leták (ano, přijímáme do svých řad posily), dali strážníci hlavy dohromady nejprve spolu a pak i s umělou inteligencí. V tom to přišlo. Jejich podezření se potvrdilo. Nic proti Pardubicím, ale dáma byla Hanačka jak Brno. Tuto skutečnost žena ostatně vzápětí prokázala občankou, kterou objevila ukrytou kdesi v podšívce kabelky. Dle minulých případů občas vyrazila do ulic, kde se zamotala a obyčejně se pak ztratila. Strážníci usměvavou ženu doprovodili do služebního auta a převezli ji do místa bydliště.
Obvykle jsou to rodiče, kdo se smíšenými pocity stojí ve dveřích jak párek hydrantů, když jim uniformy přivezou domů potomka, nicméně teď to bylo obráceně. Překvapený syn poděkoval a maminku, která všem věnovala další ze svých úsměvů, si od strážníků převzal. Celá akce od převzetí po převzetí trvala bratru pouhých osmnáct minut.