Tytam jsou doby, kdy se pubescentní jinoši plížili po ulicích a v uzardění nakukovali do těch pár zaparkovaných aut, aby snad zahlédli přírodou notně obdařenou Samanthu Fox, pokoutně zakoupenou od světských na střelnici, provokativně visící na zpětném zrcátku. Je tím pochopitelně myšlena její plochá verze.
Uvědomělejší nositelé rudých šátků, kteří povrhli kapitalistickou soudružkou modelkou, pak obdivovali řadicí páky z umělého jantaru, do nichž zruční kutilové vyvrtali roztodivné abstraktní květy. Všichni pak zírali na plastové jezevčíky, kteří po rozhoupání vozu rozšafně pokyvovali hlavami.
Dnes již kokpity plechových členů rodiny tyto skvosty neobsahují. Zato v nich však strážníci naleznou spoustu dalších neméně zajímavých věcí. Nejprve se na stálou službu ozvala pozorná svědkyně, která uzřela zaparkovaný vůz s otevřenými dveřmi. Z obavy o obsah jeho útrob poprosila o kontrolu hlídkou.
Když strážníci dorazili, skutečně na parkovišti nalezli auto, jehož zadní dveře zvaly ke vstupu jako v dřevních dobách „stopařka“ na E55. Šedesát vajec velikosti M a šest lahví bílého vína bylo zcela nechráněno a ponecháno napospas nenechavým chmatákům. Strážníci mohli jednoduše zabouchnout dveře a nechat křehký náklad v domnělém bezpečí, leč osobní kontakt nic nenahradí. Do jejich snahy hodila vidle skutečnost, že majitel vozu měl adresu úplně někde jinde, než plecháč stál. Ani tehdy to hlídka nevzdala a po chvíli snažení se jí podařilo sehnat to pravé telefonní číslo. Pak již bylo spojení dílem okamžiku a za pár minut už se vajíčka těšila zasloužené pozornosti vlastníka. A víno pochopitelně též.
Uplynulo sotva pár hodin, dny si bez obstrukcí vystřídaly vládu a hlídka jela prověřit obsah dalšího vozu. Dle znění oznámení uvnitř někdo dlel, a zatímco bublavě chrápal, vůz chraplavě bublal. Když strážníci zaklepali na okýnko připomínající strop tropického pavilonu, vyhřezl ven mladý muž s pohledem krtka, který omylem v pravé poledne vykoukl na Mohavské poušti. Hlídce objasnil, že slavil narození kamarádova syna a neměl dost sil a odvahy, aby šel domů (měl však dost morálky, aby nejel). Podle lihového odéru bylo jasné, že bude kluk zdravý jako buk. Hodně buků.
Prostý pohyb prsty ukončil rušivé brumlání a krtek se zanořil zpět do orosené nory, kde hodlal vydržet, než půjde manželka do práce.