Pokud tedy není členkou elitního spolku fakírů nebo nehlídá fabriku v državě následnice trůnu s nezdravým vztahem k šípkům. Své by o tom mohla vyprávět žena z jedné vrátnice. Večerní tma již nenávratně vlákala město do svých tenat a nesmlouvavá soudkyně Barbara právě začala rozplétat další z těžko uvěřitelných právnických uzlů, když na stálé službě zazvonil tísňový telefon.
Na druhé straně pomyslného drátu se ozval ženský hlas, který nahlásil nevybíravý útok na strážený objekt. Tohoto ataku se měl dopustit jakýsi opilec a ostraze se ho žádným způsobem nedařilo odehnat ode dveří. Nepomohly výhružky, smeták ani voda. Stále byl přilepený na dveřích jako svízel přítula na semišových kamaších. Když hlídka dorazila na místo, bez problému nalezla popisovaného narušitele, kterak postával a pozoroval povrch Proximy Centauri. Strážníci ho oslovili a již na čtvrtý pokus slavili úspěch, neboť si jich chlapík všiml a obrátil k nim svou pozornost. Odhadem dvanáct procent pozornosti.
Poměrně záhy bylo jasné, že je sice fyzicky plus mínus na této planetě, leč jeho momentální mentální přítomnost byla rovna nule. Následně se pokusil zaostřit, a když se to nepodařilo, tak to vzdal a upřel na hlídku tak velké oči, že vypadal jako sova při pohledu na vyúčtování energií. Po chvíli mezigalaktické komunikace se podařilo zjistit, že jde o dělníka ubytovaného na nedaleké ubytovně, který si po práci vyrazil vyhodit z kopýtka. Při návratu ho bohužel jeho dvě zbývající střízlivé buňky, které osaměle držely barikádu soudnosti, dovedly k budově, která se jevila podobně. Následně abdikovaly a přenechaly zbytek zbytku. Ten to pojal po svém a nařídil frontální útok.
Jelikož dotyčný nezpůsobil žádnou materiální škodu, poskytli mu strážníci přídavnou oporu a jako lidský katamarán ho doprovodili na ubikaci. Tam se našla spolubydlící spřízněná duše, která si tuláka po hvězdách převzala a umístila na pokoj. Druhou variantou byla ještě cesta na záchytku, pro kterou však naštěstí hlasovaly jen ty dvě zneuznané buňky.