Je obvyklé, že ve starším věku člověk nemůže v noci spát, ale nic se nemá přehánět. Den z vymezeného časového koláče odkrojil teprve třetí díl a podomní obchodník s deštěm již poněkolikáté nabídl přehršel vzorků zdarma, když na stálé službě zazvonil tísňový telefon. Ženský hlas ohlásil, že u kruhového objezdu dlí pod lampou stařenka, která netuší, kde se vzala, odkud jde a už vůbec ne kam. Tedy ne, že by šla.
Hlídka byla na místě cobydup a v cukuletu nakládala letitou dámu do auta. Panímáma se vědoucně usmála a štandopede podala strážníkům kabelku. Z té ruka zákona nejprve vylovila dálkový ovladač k televizi, což bylo trochu překvapivé, neboť je to již několikátý případ, v němž tvořil nedílnou (a leckdy jedinou) součást dámské kabelky. Ten však totožnost usměvavé ženy nijak neobjasnil. Na své si hlídka přišla až ve chvíli, kdy objevila rafinovaně ukrytý doklad totožnosti.
Na to tata stáli strážníci před bytem a trpělivě, leč intenzivně zvonili, neb žena tvrdila, že manžel spí velmi, ale velmi tvrdě. Na rozdíl od ostatních obyvatel domu se však muže vzbudit nepodařilo. Příčinu vzápětí objasnil správce domu, který zvonění rozhodně nepřeslechnul a zjevil se v županu s rezervními klíči od bytu. Uvedl, že sousedka žije bohužel již dlouho sama, a právě pro tyto případy má náhradní klíče on. Než vplula do bytu, pochválila žena, která spatřila světlo světa ve stejném roce jako Richterova škála strážníkům uniformy, postavy i úpravu hlavových porostů, a když jí na revanš nabídli lékařskou či jinou pomoc, oblažila je úsměvem obsahujícím léta zkušeností a s díky odmítla. Pak je poplácala po předloktí, jak to umí jen věkovité dámy a odešla spokojeně spát.