I ta záhrobní. Voda na první noční kafe ještě nedosáhla ani šedesáti sedmi stupňů a pozadí nestihlo správně zahřát křeslo, když telefony začaly zvonit. Jeden z volajících se představil jako hrobník a přednesl neobvyklou žádost. V minulém týdnu uprostřed noci do úmoru kopal hrob na centrálním hřbitově a byl velice potěšen, když ho tam během své kontroly navštívil živý psovod se psem. Oznámil, že i tuto noc bude opět dlít bez oddechu na místě posledního odpočinku a pracovat. Případné setkání by bral jako příjemné oživení, neboť je tam v noci poněkud mrtvo a všichni ostatní noční návštěvníci toho buď moc nenamluví, nebo vedou notně přízemní řeči. Nakonec dodal, že má hlídka následovat světýlko. Na blatech by tento apel vzbudil podezření, ať už by šlo o bludičku nebo Strejčka líčícího past na sošného majora pražské kriminálky v utajení. Ale hřbitov, to je jiná liga. Když však psovod s kolegou dorazili na pravidelnou obchůzku, přivítala je přímo záplava mihotajících se světýlek, takže chvíli trvalo, než našli to správné. Po hrobníkovi se však slehla zem a zůstal po něm jen prázdný vozík a hrob. Strážníci dokončili obhlídku ztichlého hřbitova, a když nenalezli ani živáčka, vrátili se z druhé strany skrz bránu zpět.