Jedna věta zazní v mírných obměnách téměř v každém filmu - „Není to tak, jak to vypadá.“ Jedním z mála děl, kde to nezaznělo, byla snad Trója, nicméně tam by toto prohlášení zkazilo vyvrcholení a nadívaný oř by v lepším případě zůstal stát před branami. V tom horším by se stal flambovaným nadívaným ořem před branami. Podobné nedorozumění řešili i strážníci.
V televizi právě končil pořad, který náhodným kolemjdoucím letmo odpaloval polovinu mozkových buněk (a veškerou důvěru v lidstvo), zatímco pravidelní diváci již jen utírali slzy a sliny při pohledu na návrat vyměněných manželek zpět do domovských základen, když strážníci obdrželi oznámení o siluetě ve tvaru člověka. Ta se měla nacházet v příšeří městského mobiliáře v poloze dokonale kopírující spád chodníku. Podle svědka, který vše viděl z balkonu, kde nikotinem zklidňoval nervy pocuchané dnem televizní zábavy, šlo nejspíš o opilce plazícího se domů. Jelikož noční teploty stále barvily vozidla do uniformní bílé a člověk není na plazivý pohyb ideálně evolučně vybaven, takže by mohl po cestě k vyhřátému loži vyčerpáním usnout, byla na místo vyslána hlídka, aby zjistila, oč jde, a co s tím půjde dělat.
Po příjezdu strážníků zazněla z přítmí věta zmíněná v úvodu: „Není to tak, jak to vypadá.“ Nebylo. Kužely baterek dodaly beztvaré siluetě tvar i tvář. Za světlem poslala hlídka i pár dotazů, na které se jí vrátily odpovědi doplněné o pár archaických invektiv. Ukázalo se, že šlo o staršího muže, který si to štrádoval k domácímu krbu z pokecu s kumpány, přičemž švihácky švihal francouzskou holí. Co čert nechtěl, zakopl o stín podle maskující puklinu v dlažbě a natáhl se jak široký, tak dlouhý. Respektive hubený a krátký. Zatímco on šel dolů a mírně doleva, hůl pokračovala vpřed a ostře doprava. Na každý pád přišel pád. A hned poté došlo ke kumulaci činností. Muž se snažil doplazit k lavičce, zvednout se, oprášit si kolena, lát na osud, sčítat škody na odění a zároveň najít hůl.
Strážníci mu pomohli na nohy, načež zprostředkovali setkání s jeho kompenzační pomůckou. Následovala kontrola jeho stavu, který byl více než uspokojivý. Když byl muž s holí na nohou, cítil se na koni a odehnal hlídku pryč (naštěstí ne holí). To by bylo řečí, kdyby ho dovedli domů. Strážníci tak jen zaujali roli skrytých pozorovatelů a zpovzdálí sledovali, kterak s hudrováním, co je to dnes za mládež, mizí v útrobách stavení.