Naštěstí ne každý, komu strážníci pomáhají z lehu do sedu, prohrál bitvu se spojenými gravitačně alkoholovými silami. Někdo prostě jen spadne a nemá dost příbuzných, energie či končetin, aby se zase zvedl do stoje, potažmo do stroje. Sedm minut před tím, než kostelní zvony odbily šestou ranní, přijalo operační středisko postupně několik oznámení se společným prvkem.
Vše začalo telefonátem pozorného řidiče zásobovacího vozu. Ten si spokojeně stál vedle nákladní rampy, poslouchal slavíka, kterak pěje ódy na výhody toho, když muž se ženou snídá, popíjel z termosky bylinné thé a čekal, až otevřou sklad, když tu zaregistroval jakési tiché volání o pomoc. Přiložil ucho ke Kájovi, ale ten si stál na svém a stále se nemohl rozhodnout, zda je čtvrt anebo půl. Pročež šofér mistra vypnul a spustil okénko. Vzápětí zaslechl z nedalekého domu něco jako „pane řidiči, pomoc“. O půlnoci v bažinách v domě viselcově by to působilo děsuplně, avšak na parkovišti po kuropění bylo jasné, že nejde o úskok neklidné duše, ale o reálnou žádost o pomoc člověka v nouzi. Anžto však šofér netušil, jak se dostat do domu, neřkuli do bytu, zavolal na operační středisko.
Přesně ve stejnou chvíli měla obdobný nápad i bdělá obyvatelka inkriminovaného domu, která taktéž čekala, až otevřou sklad a následně i obchod, přičemž zúžila informaci ještě více. Zatímco šofér uvedl, o který jde dům, sousedka přidala i byt. Na místo již mířila hlídka, když došlo k definitivní lokalizaci, neboť následoval třetí telefonát. Tentokrát rovnou z místa činu. To již volala přímo choť dotyčného padlého muže. Bylo pro ni lehkým překvapením, když se poté, co pozdravila, dozvěděla, že hlídka je již na cestě. Ještě než se mohly u ženy rozvinout obavy z konspirace, odposlechu či snad spiknutí iluminátů, ubezpečilo ji operační středisko o tom, že těsně před ní volali již dva všímaví svědci.
Po příjezdu strážníci dokončili s chutí ochotně to, v čem vetchá choť choti pomoci nemohla. Sice u toho na okamžik jejich obličeje získaly barvu vína oscilující mezi koroptvím okem a cibulovou slupkou, avšak nakonec dostali muže zpět do vozíku, z něhož cestou do kuchyně nečekaně a pochopitelně neplánovaně sjel jak zmrzlina z kornoutu uprostřed letního poledne. Ačkoliv byl zevně zjevně nezraněn, zkontrolovala hlídka před odjezdem ještě jeho zdravotní stav.
Celá akce zabrala od prvotního oznámení po uzavření události pouhých dvanáct minut, avšak všímavost svědků nabila zúčastněné na celý den.