Řeckému králi, který zakončil pánskou jízdu pořádnou koninou, trvala cesta z města plus mínus deset let a jeden díl, přičemž rozplakal svou ženu a pár odkopnutých (obrazně i doslova) nápadníků. Goro bílý pes bloudil osm hodin a šest minut brutto a během toho rozbrečel celou generaci Husákových dětí, které se dodnes budí s hrůzou v očích a slovy „Nakushita ai, sagatu hito mo iru…“ na rtech. No, a někdo jde domů týden a rozbrečí leda sám sebe.
Byl mrazivý podvečer a strážníci přijali oznámení o objektu člověčího tvaru povalujícím se v závěji. Podle další informace mělo jít o muže, který se nejprve maskoval za zmrzlý rybí prst kpt. Igla, načež vyrazil ulicí, předstíraje tučňáka. Po pár nejistých krocích složil ruce podél těla, poté se vrhnul kupředu a po břiše klouzal kam až to písečný posyp chodníku dovolil. To znamená kousek. Když ho nalezla hlídka, vypadal jako řízek v písečném trojobalu. Jakmile ho strážníci postavili, krapet se oklepal a se skřípáním zubů se jim představil.
Jelikož mu do cílové stanice chybělo nejkratší cestou sedm set čtyřicet šest metrů, přičemž by musel překonat devatero kontejnerů na sklo, jalovcové mlází a dětské hřiště se dvěma pískovišti, kolotočem a hradem, rozhodli se mu strážníci Odysseu podstatně zkrátit. Když ho o pár minut později vedli k bytovým dveřím, rozmrzla mu u oka ojedinělá kroupa a odpadla. Ve chvíli, kdy ho předávali manželce, již nepokrytě plakal. Samozřejmě to mohlo být způsobeno přechodem z mrazu do tepla a s tím spojeným mravenčením v údech a rudém nose.
Choť chotě zhodnotila hřejivým až spalujícím pohledem a pronesla slova díků, že ho strážníci po týdnu vrátili domů. Vzhledem k tomu, že nedodala „Bazinga!“, vytěsnila hlídka vtíravý osten sarkasmu, který zaslechla a nenechala si tak zkazit pocit z dojemného setkání.