Jindra Hrnčíř a ostatní kouzelnické lamy měli v oblibě nástupiště číslo 9 a ¾. U nás na nádraží máme o pět a tři čtvrtiny refýží méně, nicméně i tak se zde dějí nevídané věci. Den již měl třetí nohou nakročeno do své druhé půlky, když svědkyně ohlásila jeden mužský korpus ležící na peronu (3,2,1). Žena sdělila, že chlapík příliš nekomunikuje a pouze jaksi brblá, takže to zní, jako by startoval sekačku vyrobenou z pračky. Uvedla, že není schopná odhadnout, zda si dal panáka za každých deset minut zpoždění vlaku, nicméně vypadal, že má v sobě několik litrů.
Strážníci byli během pár chvil na místě, čímž zaskočili nádražáky i cestující, kteří nebyli na takovou dochvilnost zvyklí. Na nástupišti pak skutečně nalezli muže, který si po vzoru legendárního golema zjevně vyjmul šém, čímž vypnul přebytečné tělesné energetické zdroje a upadl do letargie. Jelikož strážníci neměli magickou kuličku, museli použít palce, aby dotyčného uvedli do stavu klinického života. Během provádění restartujícího trojhmatu si hlídka povšimla drobných zranění, které měl ležák obecný v obličeji.
Zprvu to vypadalo, že se snažil dostat na vlak do Bradavic a při běhu proti zdi si spletl nástupiště, nicméně dle přítomné svědkyně ani moc neběžel. Navíc na našich nástupištích ani nejsou stěny. Ukázalo se, že zkrátka dobře provedl zempo ukemi, tj. pád vpřed bez převratu se zaražení, přičemž ke všeobecnému překvapení nechal ruce za zády. V laických kruzích je tento skok známý jako indián nebo námořník. Čelo bylo dlažbě sice zdatnou konkurencí, nicméně to samé se nedalo říct o nosní chrupavce.
Až do doby příjezdu sanitního vozu (který byl na místě taktéž rychleji než rychlík) udržovali strážníci s mužem zdvořilostní konverzaci, která spočívala v prostých strážnických otázkách a odpovědích složených z náhodného shluku samohlásek a souhlásek. Zda za monolog mohl náraz nebo čtyři a půl promile, se již nezjistí, každopádně golema si odvezla sanitka k dalšímu ošetření a cestující zadoufali, že jejich vlak snad konečně přijede.