Zvláště pak o lásce. Počínaje letmým oficírským políbením dámské ručky ukryté v krajkové rukavičce pod natěšeným pohledem jinochů pokrytých protivnými uhry (myšleno akné, nikoliv valná hromada tvořená kumpány uherského psance Rózsy Sándora), toužících zahlédnout kotník laškovně odhalený při vystupování z vlaku, přes vášnivé slané hubičky, kterými se loučila místní děvčata se svými milými, táhnoucími položit život za císaře pána a jeho rodinu, až po normalizační soudružské uvítací polibky, které by po sestříhání mohly zdatně konkurovat západoněmeckému erotickému filmovému průmyslu. Dnes již odhalený kotník dokáže dostat do varu leda tak pravověrného fetišistu a pro vehnání pelu do tváří je potřeba krapet větší kalibr.
Právě takový kalibr nahlásila ostraha nádraží. Základem oznámení bylo jisté podezření, že si smíšený pár krátí čekání na vlak jinak, než je tradiční. Žádná četba rodokapsu ani pletení strečinkových nátepníků z mohéru, ale sex. Konkrétně tedy orální. A to přímo v čekárně. Na místo vyrazili strážníci, aby situaci prověřili a získali odpovědi na některé kriminalistické otázky (kdo, co, kdy, kde, jak, čím, proč a za jakým účelem už tušili). Ne snad, že by dvojici nepřáli trochu toho potěšení, ale jsou místa, kde to není úplně vhodné.
Po příjezdu nenalezli zamilované studentíky ani adepty na členství v pozemní verzi Mílového klubu, ale místní bezdomoveckou aristokracii. Oba oblečení a obutí. Žádný odhalený kotník ani jiná více či méně nemravná část těla. Dvojice zasypala strážníky takovým množstvím přísah o své nevinně, že by to dostalo ven celé osazenstvo vazební věznice. Jedinou možností, kterak se dobrat pravdy, by byla rekonstrukce činu přímo na místě, ale to přišlo strážníkům kontraproduktivní, a tak pouze vztyčili prst (pochopitelně ukazováček!) jako varování, načež se párek ztratil ve tmě jako poslední chlebíček na párty.