Jsou místa a chvíle, kdy ležící těla nijak zvlášť nezaujmou a kolemjdoucí raději upřou zrak na pět minut do slunce. Třeba třetí festivalový den vyznavačů techna, východoněmecká pláž či jóga pro pivní štamgasty. Jsou však situace, kdy naopak tělo přitáhne zrak stejně spolehlivě jako vypadlý suk ve stěně převlékárny.
Prázdné staveniště, ztichlé stroje a nehybně ležící muž v pracovních montérkách, kterého dopékaly odpolední sluneční paprsky, vytvářely kulisy pro tragédii. Scénu dokreslovalo tklivé kukání žežuličky, ševelení listů a bzučení temně zelených masařek, které využívaly korpusu jako přistávací plochy. Toto bizarně idylické panorama zaujalo náhodnou svědkyni. Obavy o dělníkův osud lapily ženě mysl stejně neodbytně jako svízel přítula nové manšestráky. Dále již neváhala a zavolala na tísňovou linku a v pohybu nahlásila muže bez pohybu.
Hlídka dorazila cobydup, což je kódové označení „pro pět minut“ a po příjezdu se před ní skutečně rozvinula ukázková scenérie. Kukačka, mouchy, bagry, tělo. Strážníci však nedali průchod domněnkám a rozhodli se přetavit nuget podezření do ingotu jistoty. Prostě ležce lehce dloubli prstem do měkké tkáně.
Tento drobný pohyb vyvolal další, který se pak začal lavinovitě šířit tělem. Doktor Frankenstein by sice v tuto chvíli zvolal hlasité „Ono to žije!“, nicméně strážníci si sílu okamžiku nevychutnali a jednoduše se představili. Muž se zavrtěl, otevřel oči, rychle je po setkání se slunečním svitem zase zavřel, načež je jen pootevřel. Vzápětí poměrně plynule a srozumitelně objasnil, že je v pořádku, jen si chtěl dát chvíli šlofíka a načerpat energii ze siločar v půdě, protože doma na to nemá klid.
Strážníci mu objasnili skutečnost, že vzbuzuje v citlivějších duších vážné obavy a byť neplánovaně je uvádí v omyl, že je mrtvolou. Doporučili mu najít jiné místo k absorpci přírodních sil, ideálně mimo zorné pole kolemjdoucích. Dotyčný se s hlídkou dále domluvil, že bude v nepravidelných intervalech pohybovat tou či onou končetinou, načež se spokojeně přesunul za odstavený bagr.