Zvony odkrojily první hodinu nového dne, když si hlídka povšimla, že se část příšeří v centru města, kam nedosáhlo světlo lamp, pohnulo. Vzápětí se od stínu kus odloupnul a přetavil se do chodce. Mladého muže.
Ten se chvíli klátil jak nacpaný trifid po návštěvě technopárty, načež zvolil jednu světovou stranu, přičemž čelní měla nezpochybnitelnou výhodu a popoběhl. Tento pohyb u něj probudil zjevnou radost a potěšeně zavýsknul. Zavýsknutí se vmžiku změnilo v zajíknutí, neboť i přes zjevnou snahu nohou začala vrchní část těla získávat navrch. Při závěru závodu je naklonění důležité a slavný Ťopek rval hrudníkem jednu pásku za druhou, nicméně ten tento pohyb cílil na cíl cíleně. To se však nedalo říct o jeho amatérském následovníkovi.
Události dostaly spád, když pád urychlil spád. V okamžiku kdy se mužova lýtka dostala do oblasti, kde obvykle bývají hýždě a hlava naopak pod původní úroveň kolen, bylo jasné, že dopad nedopadne dobře. Chlapík se však v poslední chvíli vytasil s trumfem. Vystrčil ruku před sebe a zabublal jakési slovo, které mohlo znamenat „levioso“, „Geronimo“ nebo „ježkovyvoči“. Vzhledem k tomu, že neměl v ruce kouzelnickou hůlku, zůstávají ve hře poslední dvě.
V tom okamžiku však začal sdílet svůj povrch těla s dlažbou a ukázkovým skluzem se začal blížit ke strážníkům. Tření kůže s kamenem však způsobilo, že nedojel až ke kýžené metě v podobě bílé dlaždice a skončil pár decimetrů před ní. Jako doběh by to bohužel nebylo počítáno ani takové hvězdě, jako byl Babe Ruth. Hlídka muže pozvedla na duchu a především na nohy.
Netrvalo dlouho a mladík fascinovaně hleděl na pěnící dezinfekci, která právě pořádala masové vraždění bakterií na jeho ostrouhané ruce. Strážníci mu končetinu rychle obvázali, aby ho snad nenapadlo ji vypít a vytýčili mu směr, kudy dorazí nejbezpečněji domů. Mladík zamumlal poděkování a s pohledem zaujatě upřeným na vlastní dlaň odkráčel. Poslední slova, která pronesl, bylo „hustý, fakt hustý“.