Částečně chromý tvor vyvolává obvykle patřičný zájem okolí.
Někdy chtěný, jindy ne. Třeba takového revmatického Josefa Švejka vezla bytná paní Millerová na vozíku cukráře ze sousedství k odvodní komisi, čímž vyvolala neplánované srocení lidu, které museli rozhánět c.a k. jízdní strážníci. Žádný vojenský dobrovolec, byť superarbitrován pro blbost, se však v zájmu nemůže srovnávat s invalidní kočkou.
Jedna taková, poskakující po třech zdravých tlapkách, se v noci pravidelně toulá v okolí zámku. V ovíněných kolemjdoucích vzbuzuje podezření, že se jedná o nepokojnou zbloudilou duši kulhavé feudálky, leč srdce těch střízlivějších jihnou z méně transcendentních důvodů. Je jim kočky s chromou packou prostě líto. A lítost leckdy zatemňuje úsudek. Náhodní svědci pak střídavě volají krotitele duchů, pracovníky útulku či strážníky. První přijedou maximálně jednou a pak už vůbec, druzí a třetí většinou vždy.
Zpočátku končila micka v útulku, avšak časem se ukázalo, že tlapka je jen špatně srostlá po zlomenině a rozhodně jí nebrání v aktivním společenském životě. Po nočních záletech, respektive zábězích, se s blaženým mňoukáním vracela domů ke své smečce lidských sluhů. I v posledním případě přijali strážníci oznámení o těžce zraněné kočce, která zjevně ztratila svých osm přídavných životů a o poslední bojuje. Dle svědka byla podivně zkroucená tak, že měla hlavu na opačném konci těla, třepala se a kašlala jako havíř po dvanáctce dole v dole a čtyřiceti startkách. V pomerančovém svitu historické pouliční lampy to vypadalo notně démonicky.
Hlídce byla lokalizace pacienta podezřele známá, nicméně stejně vyjela informaci prověřit. Jak se ukázalo, měla recht. Na tradičním místě dlela stará známá třínožka, která se střídavě lízala a spokojeně chrchlala chlupaté kuličky. Umírání ani zvracení impů se na rozdíl od očisty nekonalo.
Zatímco strážníci i pracovníci útulku micku nechávají v místě bydliště, nedá se to samé říct o občasných samaritánech. Majitelka (a služebná kočky v jedné osobě) si průměrně třikrát do měsíce jezdí vyzvedat promiskuitního tuláka do útulku, neb se vždy najde někdo, kdo ho před domem sebere a v dobré víře odveze.
Ještěže lidé, i ti o berlích, umí mluvit, protože by se po čase mohli začít kumulovat na ortopedii.