Když neznámý starověký filozof, kterému tógu i bujnou kštici pod věncem z bobkových listů čechral mistrál (neplést si s protiletadlovým raketovým systémem, který by definitivně načechral mudrce i s vesnicí), pronesl větu - Duo cum faciunt idem, non est idem, jistě netušil, že se bude používat ještě o pár tisíc let později. A to v různých souvislostech. Oko za kamerou si v podvečer povšimlo ležící postavy před vchodem do obchodního centra, kterážto vykazovala jen minimum pohybové aktivity. Na rozdíl od chodců, kteří ležícího ostentativně ignorovali a zaujatě studovali kumulující se květákové kupy na obloze, věnovali strážníci situaci více pozornosti. Když dorazili na místo, identifikovali dotyčného jako známou postavičku, která si tu a tam, respektive tu i tam ráda přihnula. Kontakt se strážníky měl téměř blahodárně ozdravný účinek a z horizontální polohy se v mžiku stala vertikální. Pozitivní dechová zkouška nebyla rozhodně žádným překvapením, leč tři promile již trochu ano. Ležák, nyní stoják, se totiž otřepal, protáhl záda a s mumláním slov díků, nebo prokletí, vyrazil pevným krokem grenadýra k domovu. Představa stejného obsahu alkoholu v těle vyvolala ve strážnících zimnici s husí kůží, za kterou by se nemusel stydět ani předčasně olysalý pták moa. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž.