Noc tonula v unylém tichu, jako komár v jurské pryskyřičné lázni, a i poslední mihotající se obrazovky pozvolna skomíraly. Ty, které ještě svítily, patřily převážně těm, kteří si zachovali zbytky vkusu a místo sledování nevalné produkce bez okolků spali na gauči. Staršího muže, kterému pranic nevadila úroveň vysílaných seriálů, však rušily hudební tóny vycházející z bytu o šedesát let mladšího souseda. Vzhledem k věkovému rozdílu očekávala hlídka slušnou vypalovačku minimálně ve stylu Ďáblových soustružníků, nicméně intenzita zvukového projevu neodpovídala ani Serenádě č. 13 pro smyčcový kvartet a kontrabas v Gdur, hrané za pancéřovými dveřmi Vaultu 15. Strážníci přesto milovníka hudby upozornili na klidový režim a hrozící spánkový deficit sousedů. Dotyčný přislíbil ztišení na maximální možnou míru. Uběhlo jen pár desítek minut, dny si vystřídaly pozice a přišla opětovná stížnost. Tentokrát se letitému muži nepozdávaly jakési podivné pazvuky linoucí z mladíkova bytu. I tentokrát hlídka vyjela na místo a poslechem zaregistrovala jisté specifické zvuky, které již nepřekrývala hudební produkce. Zbyla jen úplně malá noční hudba. Strážníci zazvonili, čímž způsobili řetězovou reakci. Byt ztichl a neozvalo se již ani vrznutí. Další stížnost se neopakovala a noc se ponořila do unylého ticha, jako komár do smolného lože.