Jistě nám mnohý dá za pravdu, že k výzvám na souboj obvykle dochází častěji v krčmě než v čítárně. Ačkoliv si dovedeme představit ripostu Temnem a kvintu Bídníky, tak je knihovna většinou oázou klidu. Tak tomu bylo i tentokrát, proto vyjížděli strážníci k zákroku do hospody, a nikoliv do chrámu vědění.
Jen pouhých sto dvacet devět minut před půlnocí zavolal na tísňovou linku muž, který podle hlasu zřejmě strávil posledních pár hodin olizováním elektrického úhoře (nebo ropuchy). Po chvíli vláčného blekotání, které jakoby vypadlo z mluvícího ústrojí mimoně, kříženého s infantilním čertem a vodníkem z pohádek o princezně a mlýnu, sdělil, že naprosto pokojně popíjel v jedné hospodě a dumal nad vlivem zobání kuru na zemětřesení poblíž Kurunui, když byl znenadání vyzván (a to prosím opakovaně) cizím cizincem k nočnímu souboji v potemnělém parku.
Na místo byli vysláni strážníci, aby poodhalili pozadí a zjistili, co se za pozvánkou k mači skrývá. Hned po příjezdu rozťala chumel nejasností přítomná svědkyně, která uvedla poněkud jinou verzi než oznamovatel. Shodla se s ním pouze v tom, že byl v hospodě a že byl vyzván na souboj, avšak tím podobnost končila. Následně přidala i příčinu sporu. S tím, jak rostlo množství alkoholu v jeho těle, mu rostlo ego, virtuální ramena a ježci v podpaží se měnili na obří verzi dikobrazů. Ruku v ruce (respektive s panákem v ruce) mu však klesal pud sebezáchovy a slušné vychování. Nakonec si vyhlédl hosta a jal se ho oblažovat svým světonázorem.
Sok ho nečekaně vyzval k testosteronové ruční disputaci v příšeří mezi „vémoly a křáky“. Virtuální ramena se ještě jednou nadmula, načež praskla jak bezprizorní balonek v průvanu na výstavě sukulentů. Jedna věc je něco říkat a druhá to udělat. V přítomnosti uniforem došlo ke zklidnění situace a sérii upřímných, méně upřímných i zcela neupřímných omluv, načež se oznamovatel (s rameny normální velikosti) odebral domů.