Všudypřítomná vlezlá mlha, z níž by se Kilián Nowotny vulgo Král Šumavy zatetelil blahem, stále ještě objímala ulice města jak neodbytná silikonová zlatokopka fotbalistu a šedé světlo bylo jen díky posunu času. Chodníky brázdili prakticky jen nešťastníci, které k tomu donutilo neodbytné psí kňučení a studený čumák v uchu, flamendři hledající hospodu poslední instance, kde by dostali ranní šláftruňk nebo ti, kteří nutně, ale opravdu nutně v tuto dobu potřebovali jít s košem.
Do třetí (teoreticky však i do první) kategorie spadala žena, která vyrazila k popelnicím, když tu jí cestu k vytouženému cíli přehradil podivný vodorovný útvar doutníkovitého vzhledu. Ten po chvíli distančního pozorování vyhodnotila jako lidský korpus v lehce vegetativním stádiu. Neváhala a před tím, než si šla najít jiný kontejner, se o svůj nález podělila se strážníky. Ti si první ranní výjezd pochopitelně nenechali ujít.
Po příjezdu skutečně nalezli jinocha, jehož tvář připomínala Českosaské Švýcarsko. Popel, bláto a pár sporadických vousků ojíněných sraženou mlhou, proložených kousky zeleného mechu a slupkou od banánu. Když nezabrala verbální metoda buzení, přišla na řadu ta neverbální. Tradiční trojhmat. Po chvíli se mladík zvetil natolik, že přešel z horizontální polohy do vertikální. Samozřejmě s patřičnou pomocí. Netrvalo dlouho a komunikace přestala býti monologem. Ukázalo se, že ledva mladík o pár párů pátků překročil hranici plnoletosti, tak si naplánoval poznávací zájezd z nedaleké vesnice do města. Kolik poznal barů a kde vlastně byl, si nepamatoval, jisté však je, že jeho výprava skončila spánkem v mlžném zátiší u popelnic. Takový nízkorozpočtový remake filmu Pařba ve Vegas.
Jelikož kromě ztracené důstojnosti, vzpomínek a obsahu žaludku nic nepostrádal a úspěšně dokázal ležet, sedět i stát rovně, spojili se strážníci telefonicky s jeho matkou a domluvili se, že ho posadí na autobus (obrazně) a ona si ho na vesnické zastávce vyzvedne (doslova). Pravda, tím se mu důstojnost rozhodně nevrátí, ale lepší než příjezd policejním vozem.